4 C 250/2025-39 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 894,01 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 22 000 Kč se současným závazkem žalovaného vrátit žalobkyni částku 40 894 Kč (navýšeno o úrok a poplatky v celkové částce 18 894 Kč) a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. S účinností ke dni , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný uhradil žalobkyni doposud částku 28 000 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny v částce 7 651,95 Kč, úroku v částce 162,58 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy v částce 3 080 Kč, úhrady za administrativní činnost v částce 868,05 Kč, úhrady za inkaso splátek v hotovosti v částce 1 131,43 Kč, smluvní pokuty v částce 11 000 Kč, úroku za období od , datum, do , datum, v částce 1 254,47 Kč a zákonného úroku z prodlení do , datum, v částce 2 429,45 Kč.K ústnímu jednání dne , datum, se žalovaný nedostavil, předvolání se žalobou měl doručeny fikcí dne 25. 9. 2025. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Žalobkyně soudu předložila smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou mezi ní a společností , právnická osoba, dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 22 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku splatit společně s úrokem a poplatky ve výši 18 894 Kč, celkem tedy 40 894 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé a z výpisu splátek (čl. 12) plyne, že žalovaný uhradil na pohledávku z této smlouvy celkem částku 28 000 Kč. Žalovaný byl upomínán žalobkyní o úhradu dluhu dopisem ze dne , datum, .Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o úvěru“ a dospěl k závěru, že toto právní jednání je nutno hodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o.z.. Soud pokládá za neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být přiměřený úrok, svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky, až tyto společně s úrokem tvoří téměř 86 % z půjčené jistiny. Jakékoli poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není zřejmé, jak byly poplatky určeny, proč byly určeny právě v této výši, co mají pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatků a jejich nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tyto poplatky za rozporné s dobrými mravy. Soud v návaznosti na to uzavřel, že neplatná je celá smlouva o úvěru, neboť požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli rozhodnutí Krajského soudu v Plzni např. č. j. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017, čj. 25 Co 335/2018-80 ze dne 30. 1. 2019, čj. 25 Co 107/2020-80 ze dne 21. 4. 2020, která se zabývají problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků u žalobkyní odkupovaných pohledávek. Názor Krajského soudu v Plzni na problematiku poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci. Dále je nutno uvést, že smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. V daném případě smlouva byla předem předtištěna, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky, poplatky a další konkrétní údaje související s osobou žalované, která tedy text smlouvy těžko mohla ovlivnit. Stěží lze předpokládat, že by smlouva byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích (žalovaný jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu). Očekává se od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku.S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalovanému ve výši 22 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právního předchůdce žalobkyně (nyní žalobkyně) ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z.. V daném případě žalovaný na pohledávku již zaplatil 28 000 Kč, bezdůvodné obohacení tedy v plném rozsahu vrátil. Žaloba byla proto zamítnuta.Na náklady řízení by měl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. nárok procesně úspěšný žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.Výrokem III. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 237 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce 950 Kč z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl oproti poplatku z „klasického“ návrhu činí 237 Kč.