4 C 266/2025-43 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 68 006,35 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované částku v celkové výši 48 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit nejpozději do , datum, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek. Žalovaná dluží celkem částku 68 006,35 Kč, sestávající z dlužné jistiny 48 000 Kč a ze smluvního úroku v částce 20 006,35 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy ze dne , datum, postoupena na žalobkyni.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.K ústnímu jednání dne , datum, se žalobkyně nedostavila, předvolání měla doručeny do datové schránky dne 2. 10. 2025, žalovaná se rovněž nedostavila, předvolání se žalobou měla doručeny do vlastních rukou dne 13. 10. 2025. Soud věc proto projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou z rámcové smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi ní a společností , právnická osoba, dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované částku 48 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit společně s úrokovým navýšením 112 % ročně ve lhůtě 12 měsíců. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně vyplývá, že dne , datum, vyplatil na účet žalované částku 48 000 Kč. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzývána dopisem ze dne , datum, a předžalobní upomínkou ze dne , datum, .Soud se zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ a dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatným právním jednáním pro rozpor sjednaného příslušenství s dobrými mravy podle § 580 o.z.. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z obdobných úvěrů se v daném období pohybovaly na úrovni téměř desetinásobně nižší. Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Od poskytovatele se očekává splnění požadavku přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Právní předchůdce žalobkyně si ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr zjišťoval, jak ostatně sama žalobkyně tvrdí a jak vyplývá i z provedených důkazů. Úroky, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, kdy autonomie vůle subjektů nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by za situace, kdy by žalovaná na jeho podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřela (smlouva byla uzavřena distančním způsobem, stěží lze tedy předpokládat, že by byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích, přičemž žalovaná jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu), pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž je nutno smlouvu hodnotit absolutně neplatnou jako celek (§ 580 o.z.).S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalované ve výši 48 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2993 o.z.. V daném případě žalovaná žalobkyni na pohledávku z této smlouvy ničeho neuhradila (toto tvrzení nebylo žalovanou zpochybněno), byla jí proto výrokem I. uložena k úhradě částka 48 000 Kč. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, a to od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalované výzvu k plnění. V dané věci byla výzva k plnění realizována elektronicky dne , datum, , úrok z prodlení lze tedy přiznat od data požadovaného žalobkyní. Úrok z prodlení je žalovaná povinna platit na podkladě § 1970 o.z., jeho výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaná je povinen zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Ve zbývajícím rozsahu soud nárok žalobkyně žalobou uplatněný jako nedůvodný zamítl (výrok II.), neboť další uplatňované částky s příslušenstvím nebyly platně sjednány.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně měla v tomto sporu procesní úspěch v rozsahu 70 % (neúspěch v rozsahu 30 %), má proto nárok na 40 % svých nákladů (70 mínus 30). Náklady žalobkyně tvoří odměnu za 3 úkony právní služby po 3 860 Kč (tj. 11 580 Kč) dle § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb., 3x režijní paušál po 450 Kč (tj. 1 350 Kč) dle § 13 odst. 1, 4 téže vyhlášky a soudní poplatek ve výši 2 721 Kč, tedy celkem činí náklady řízení žalobkyně částku 15 651 Kč, 40 % z této částky představuje 6 260,40 Kč. Náklady řízení zaplatí žalovaná ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Výrokem IV. a V. soud uložil účastnicím povinnost zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v celkové částce 680 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., a to dle míry jejich procesního neúspěchu. Žalobkyni tak stíhá povinnost uhradit 30 % tohoto poplatku (tj. 204 Kč) a žalovanou povinnost uhradit 70 % tohoto poplatku (tj. 476 Kč), to vše rovněž v třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř..