4 C 274/2025-39 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 922,79 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, , dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč se současným závazkem žalovaného vrátit žalobkyni částku 37 184 Kč (navýšeno o úrok a poplatky v celkové částce 17 184 Kč), a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. S účinností ke dni , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný uhradil žalobkyni doposud částku 5 000 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny v částce 17 443,28 Kč, úroku v částce 871,12 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy v částce 8 400 Kč, úhrady za administrativní činnost v částce 2 373,95 Kč, úhrady za inkaso splátek v hotovosti v částce 2 828,57 Kč, smluvní pokuty v částce 7 005,87 Kč, zákonný úrok z prodlení za období do , datum, v částce 1 217,79 Kč a dále úrok a úrok z prodlení z jistiny jdoucí od , datum, do zaplaceníK ústnímu jednání dne , datum, se žalovaný nedostavil, předvolání se žalobou měl doručeny fikcí dne 27. 10. 2025. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Žalobkyně soudu předložila smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou mezi ní a společností , právnická osoba, dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku splatit společně s úrokem a poplatky ve výši 17 184 Kč, celkem tedy 37 184 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé a z výpisu splátek (čl. 12) plyne, že žalovaný uhradil na pohledávku z této smlouvy celkem částku 5 000 Kč. Žalovaný byl upomínán žalobkyní o úhradu dluhu dopisem ze dne , datum, .Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o úvěru“ a dospěl k závěru, že toto právní jednání je nutno hodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o.z.. Soud pokládá za neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být přiměřený úrok, svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky, až tyto společně s úrokem tvoří téměř 86 % z půjčené jistiny. Jakékoli poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není zřejmé, jak byly poplatky určeny, proč byly určeny právě v této výši, co mají pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatků a jejich nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tyto poplatky za rozporné s dobrými mravy. Soud v návaznosti na to uzavřel, že neplatná je celá smlouva o úvěru, neboť požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli rozhodnutí Krajského soudu v Plzni např. č. j. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017, čj. 25 Co 335/2018-80 ze dne 30. 1. 2019, čj. 25 Co 107/2020-80 ze dne 21. 4. 2020, která se zabývají problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků u žalobkyní odkupovaných pohledávek. Názor Krajského soudu na problematiku poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci. Dále je nutno uvést, že smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. V daném případě smlouva byla předem předtištěna, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky, poplatky a další konkrétní údaje související s osobou žalované, která tedy text smlouvy těžko mohla ovlivnit. Stěží lze předpokládat, že by smlouva byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích (žalovaný jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu). Očekává se od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku.S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalovanému ve výši 20 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právního předchůdce žalobkyně (nyní žalobkyně) ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z.. V daném případě žalovaný na pohledávku zaplatil 5 000 Kč, zbývá mu tedy doplatit částku 15 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobkyně nárok. Úrok z prodlení náleží žalobkyni od realizace výzvy k plnění, v dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat předžalobní upomínku ze dne , datum, , kterou dle podacího lístku věřitel odeslal dne , datum, . Za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne , datum, , žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k plnění v trvání 10 dnů, tj. do , datum, , dnem , datum, se tedy žalovaný ocitl v prodlení, od tohoto data je proto povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč.zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 11,5 % ročně. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Ve zbývajícím rozsahu byl nárok žalobkyně na úhradu smluvního úroku, smluvních pokut a dalších nákladů jako nedůvodný zamítnut, neboť veškeré tyto náklady nebyly platně smluvně sjednány. Zamítnuty byly částečně i úroky z prodlení požadované do , datum, , neboť až tento den nastalo prodlení žalovaného.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., převážný procesní úspěch měl v tomto řízení žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 200 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce 1 523 Kč odpovídající návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl oproti poplatku z návrhu nikoli formulářového, který má být zpoplatněn částkou 1 903 Kč, činí 380 Kč.