4 C 278/2025-36 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 18 200 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta dne , datum, částka 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit i s příslušenstvím ve lhůtě 30 dnů. Žalovaná svůj závazek nesplnila, žalobkyně se proto jako právní nástupkyně poskytovatele úvěru domáhá vrácení jistiny, úhrady dlužného příslušenství v podobě úroku ve výši 150 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru v částce 1 800 Kč, administrativního poplatku v částce 700 Kč, poplatků za odeslané SMS a emailové upomínky v částce 800 Kč, poplatku za odeslané písemné upomínky v částce 1 000 Kč, smluvní pokuty z prodlení ve výši 3 750 Kč a zákonného úroku z prodlení.K ústnímu jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila, žalovaná se nedostavil, předvolání se žalobou měla doručeny do datové schránky dne 24.10.2025. Soud věc proto projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smluv o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, “ ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované částku 10 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku splatit ve lhůtě 30 dnů, úrok byl sjednán ve výši 36,5 % ročně a dále byl sjednán poplatek za úvěr ve výši 3 600 Kč. V případě, že žalovaná úvěr splatí ve lhůtě do , datum, , byla jí poskytnuta podmíněná sleva na úroku ve výši 150 Kč a na poplatku 1 800 Kč, zaplatila by tedy 11 950 Kč. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně vyplývá, že dne , datum, vyplatil na účet žalované částku 10 000 Kč. Žalobkyně doložila soudu dvě výzvy svého právního předchůdce k úhradě dluhu ze dne , datum, a ze dne , datum, . Žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne , datum, .Soud se zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, “ ze dne , datum, a dospěl k závěru, že smlouvu je nutno hodnotit jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy. Dle uzavřené smlouvy žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně (dále jen „věřitel“) částku 10 000 Kč a zavázal se zaplatit věřiteli úrok 36 % ročně a blíže nespecifikovaný poplatek v částce 3 600 Kč. Ačkoli věřitel poskytl žalované „slevu“ na úroku i poplatku v rozsahu 50 %, tato sleva je podmíněná tím, že žalovaná se se splacením úvěru nezpozdí ani o jeden den, v takovém případě nastává plné úročení od počátku (36 %) a povinnost k úhradě celého poplatku 3 600 Kč, což je naprosto neadekvátní výši poskytnutého plnění, to vše je dále umocněno sankcí za prodlení v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně a „poplatku za administraci prodlení“ ve výši 700 Kč. Dlužník je tak v případě prodlení sankcionován hned 4 x, k tomu však má dále dle smlouvy platit naprosto neúměrné poplatky za zasílané upomínky, a to za každou SMS upomínku částku 50 Kč, za každou e-mailovou upomínku částku 30 Kč a za každou písemnou upomínku částku 500 Kč (!). Aby toho nebylo málo, věřitel se vyhrazuje právo učinit celkem 10 SMS upomínek, 10 e-mailových upomínek a 2 písemné upomínky (tedy dlužníka může upomínat 22 krát – účelnost tohoto konání soudu uniká) a naúčtovat mu tak částku 1 800 Kč, což je také částka, kterou žalobkyně požaduje. Z celého znění „Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ je zřejmé, že směřuje k především k obohacení věřitele, který zcela evidentně počítá a kalkuluje s prodlením dlužníka, za které si účtuje neakceptovatelné částky, u nichž není vůbec zřejmé, na pokrytí jakých nákladů věřitele mají skutečně sloužit. Soud posoudil smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 588 o. z. jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy, přičemž tato neplatnost působí od počátku. Dodává se, že smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. V daném případě smlouva byla předem předtištěna, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného, který tedy text smlouvy těžko mohl ovlivnit. Stěží lze předpokládat, že by smlouva byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích, poplatcích i sankcích (žalovaný jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu). Na poskytovatele úvěru je kladen požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru má odpovídat jeho ekonomickému riziku, přičemž schopnost splácet úvěr si jistě jeho poskytovatel řádně zjistil, jak žalobkyně v žalobě uvádí. Úroky, poplatky a sankce, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu a autonomie vůle subjektů tak nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat.S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalovanému ve výši 10 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2993 o.z.. V daném případě žalovaná žalobkyni na pohledávku z této smlouvy ničeho neuhradila, byla jí proto výrokem I. uložena k úhradě částka 10 000 Kč. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, a to od okamžiku, kdy žalobkyně prokazatelně učinila vůči žalované výzvu k plnění. V dané věci byla výzva k plnění realizována dopisem žalobkyně ze dne , datum, , který dle poštovního podacího archu odeslala téhož dne a poskytla ve výzvě žalované lhůtu 7 dnů k úhradě dluhu. Za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne , datum, a s ohledem na sedmidenní lhůtu se žalovaná ocitla v prodlení dnem , datum, , od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaná je povinna zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Ve zbývajícím rozsahu soud nárok žalobkyně žalobou uplatněný jako nedůvodný zamítl (výrok II.), neboť další uplatňované částky s příslušenstvím nebyly platně smluvně sjednány.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., účastníci měli přibližně rovnocenný procesní úspěch, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 200 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán (800 Kč), rozdíl oproti poplatku z návrhu nikoli formulářového (1 000 Kč) pak činí 200 Kč.