4 C 302/2025-50 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 704 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě tento poskytl žalované částku v celkové výši 14 000 Kč, a to dne , datum, bezhotovostně na účet žalované. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením pravidelných měsíčních splátek, proto byla právním předchůdcem žalobkyně opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. V upomínce ze dne , datum, byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzvána k okamžité úhradě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požaduje úhradu částky 13 704 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 10 739 Kč a smluvního úroku ve výši 2 965 Kč.K ústnímu jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila, žalovaná se nedostavila, předvolání se žalobou měla doručeny dne , datum, . Soud věc proto projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi ní a společností , právnická osoba, dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . Z listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, “ ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované úvěr do výše 14 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 80 % ročně. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně vyplývá, že dne , datum, vyplatil na účet žalované částku 14 000 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dluhu dopisy ze dne , datum, a , datum, .Soud se zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, “ ze dne , datum, a dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatným právním jednáním pro rozpor „sjednaného“ příslušenství s dobrými mravy podle § 580 o.z.. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z obdobných úvěrů se v daném období pohybovaly na úrovni cca trojnásobně nižší. Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Od poskytovatele se očekává splnění požadavku přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Právní předchůdce žalobkyně si ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr zjišťoval, jak ostatně sama žalobkyně tvrdí a jak vyplývá i z provedených důkazů. Úroky, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, kdy autonomie vůle subjektů nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13.6.2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28.11.2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28.11.2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by za situace, kdy by žalovaná na jeho podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřela (smlouva byla uzavřena distančním způsobem, stěží lze tedy předpokládat, že by byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích, přičemž žalovaná jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu), pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž je nutno smlouvu hodnotit absolutně neplatnou jako celek (§ 580 o.z.).S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru (a jejích dodatků) soud posuzoval, zda se v daném případě jedná o nárok z bezdůvodného obohacení žalované ve smyslu § 2993 o.z.. Žalobkyně ostatně v závěru žaloby o případném bezdůvodném obohacení sama hovoří a navrhuje k důkazu zjistit, zda žalované byly finanční prostředky v částce 14 000 Kč poukázány. Soud důkaz žalobkyní navržený provedl a dotazem u banky ztotožnil účet žalované s účtem, na který právní předchůdce žalobkyně zaslal částku 14 000 Kč dne , datum, . Soud konstatuje, že toto plnění právního předchůdce žalobkyně ve prospěch žalované lze pokládat za prokázané. Co však již tvrzeno ani prokázáno není, je skutečnost, zda a do jaké míry žalovaná na tyto pohledávky právnímu předchůdci žalobkyně či samotné žalobkyni plnila, aby soud mohl učinit objektivní závěr o výši bezdůvodného obohacení žalované. Soud proto žalobkyni přípisem ze dne 24. 10. 2025, doručeným žalobkyni společně s předvoláním k jednání dne , datum, , vyzval, aby soudu sdělila, jaké platby žalovaná doposud na úvěrový závazek učinila, případně kdy a jak byly tyto platby započítány. Výzva soudu zůstala bez jakékoli reakce ze strany žalobkyně. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně následně nedostavila k ústnímu jednání dne , datum, , znemožnila soudu poskytnout jí poučení o jiném právním názoru na uplatněný nárok dle § 118a odst. 2 o.s.ř. (bezdůvodné obohacení) a návazné poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. ve vztahu k tomuto bezdůvodnému obohacení, když tato poučovací povinnost je realizována zásadně u jednání. V daném případě tak není řádně tvrzena konkrétní výše bezdůvodného obohacení žalované ve vztahu ke skutečnosti, jaké platby žalovaná na pohledávku učinila, kdy, případně jak a na co byly započítány (smlouva počítá kromě úroků i se smluvní pokutou a dalšími poplatky). Tato skutková tvrzení má činit žalobkyně, soud nemůže absentující tvrzení za žalobkyni jakkoli dovozovat. Žalobkyně však na úplná žalobní tvrzení rezignovala a nedostatky nenapravila ani po výzvě soudu, jímž se soud snažil odvrátit nepředvídatelnost svého rozhodnutí. Ze shora uvedených důvodů soudu nezbylo, než žalobu zamítnout, neboť není řádně tvrzena (a prokazována) výše skutečného bezdůvodného obohacení žalované.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., plný procesní úspěch měla v daném sporu žalovaná, které však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.Výrokem III. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 200 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1a) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl činí 200 Kč.