4 C 307/2025-46 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 590 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalované na její účet č. , č. účtu, poskytla dne , datum, úvěrové prostředky, které se žalovaná zavázala splácet společně s úrokem 40 % měsíčně, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla splácet každý měsíc smluvní úrok ve výši 40 % z dlužné jistiny, jistinu mohla splatit kdykoli během trvání smlouvy. Žalobkyně úvěr zesplatnila pro neplnění podmínek smlouvy ke dni , datum, . Žalobkyně požaduje na žalované dlužnou částku 16 590 Kč, sestávající z dlužné jistiny 10 000 Kč a ze smluvního úroku za prvý měsíc v částce 4 000 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 2 590 Kč.K ústnímu jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila, žalovaná se k jednání nedostavila, předvolání s návrhem měla doručeno do datové schránky dne 10. 11. 2025. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěrové prostředky do výše 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit společně s úrokovým navýšením 40 % měsíčně, a to tím způsobem, že bude měsíčně hradit úroky, jistinu může zcela splatit kdykoli během trvání smlouvy. Z potvrzení o provedené platbě a výpisu z účtu žalované má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne , datum, na účet částku 10 000 Kč. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně dluh zesplatnila, o úhradu dluhu žalovanou upomínala dále dopisem ze dne , datum, .Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ a dospěl k závěru, že toto právní jednání je nutné hodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku. Dle uzavřené smlouvy žalovaná mohla načerpat úvěrové prostředky do výše 30 000 Kč a zavázala se platit žalobkyni úrok 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně). Soud pokládá takový úrok za zcela rozporný s dobrými mravy, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Je skutečností obecně známou i známou soudu z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank pro obdobné (kontokorentní, revolvingové) úvěry se pohybují mezi 20 - 30 % ročně. Soud posoudil smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 588 o. z. jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy, přičemž tato neplatnost působí od počátku. Dále je nutno uvést, že smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. V daném případě byla smlouva předem předtištěna, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky a další konkrétní údaje související s osobou žalované, která smlouvu uzavírala distančně, tedy její text těžko mohla ovlivnit. Stěží lze předpokládat, že by smlouva byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích (žalovaná jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu). Od poskytovatele úvěru se právem očekává přiměřenost a poctivost jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Žalobkyně sama tvrdí, že si ekonomickou schopnost žalované splácet úvěr zjišťovala, jak vyplývá i z některých provedených důkazů. Úroky, které žalobkyně požadovala, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, kdy autonomie vůle subjektů nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat.S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná přijala částku 10 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení, který náleží žalobkyni od výzvy k plnění. Výzva k plnění byla v dané věci prokazatelně učiněna dopisem žalobkyně ze dne , datum, , který dle podacího lístku žalobkyně odeslala dne , datum, a poskytla ve výzvě žalované lhůtu 3 dnů k úhradě dluhu. Za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne , datum, a s ohledem na třídenní lhůtu k plnění se žalovaná ocitla v prodlení dnem , datum, , od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 o.z., jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaná je povinna zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Ve zbývajícím rozsahu soud nárok žalobkyně žalobou uplatněný jako nedůvodný zamítl (výrok II.), neboť další uplatňované částky s příslušenstvím nemají oporu v platné smlouvě.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy s ohledem nejen na žalovanou jistinu a smluvní pokutu, ale i na veškeré žalované příslušenství je ve výsledku procesní úspěch účastníků přibližně rovnocenný a soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok III.).Soud uložil žalobkyni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 200 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1a) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., která představuje rozdíl mezi výší poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a za návrh nikoli formulářový (výrok IV.).