5 C 189/2025-44 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 47 394 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 773,44 Kč od prodlení do , datum, a dále tento požadovala od , datum, do zaplacení z jistiny, rovněž se domáhala úhrady úroku ve výši 8 % ročně od , datum, z jistiny ve výši 20 186,40 Kč do zaplacení. Konstatovala, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 22 000 Kč v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Vedle uvedené částky se žalovaný zavázal zaplatit rovněž odměnu za administrativní činnosti ve výši 3 038 Kč, úhradu za hotovostní inkaso ve výši 3 960 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč a úrok v pevné výši 1 116 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 40 894 Kč se žalovaný zavázal hradit v 14ti měsíčních splátkách po 2 924 Kč, poslední splátka tak měla být uhrazena do , datum, . Žalovaná částka pak byla tvořena nesplacenou jistinou 20 186,40 Kč, úrokem 969,17 Kč, nezaplacenými úhradami 9 240 Kč, 2 604,14 Kč, 3 394,29 Kč, smluvní pokutou ve výši 11 000 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 436,67 Kč od , datum, do , datum, , úrokem ve výši 2 773,44 Kč za období do , datum, . Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , když o postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný uhradil toliko 3 000 Kč dne , datum, a 1 500 Kč dne , datum, , jak doplnila žalobkyně v podání ze dne , datum, .2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dnem , datum, do datové schránky. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti, když u žalovaného byla zachována 10denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se k jednání dostavila a na žalobě setrvala.3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal za zjištěné, že společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávky specifikované v příloze této smlouvy byly postoupeny na žalobkyni. V uvedené příloze pak figuruje pohledávka za žalovaným. Jmenovaná společnost dopisem ze dne , datum, informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni.4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, a její přílohy vzal za prokázané, že ta byla podepsána dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, když dne , datum, byla žalovanému předána hotovost ve výši 22 000 Kč, žalovaný stvrdil převzetí této částky podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal 22 000 Kč včetně úroku ve výši 1 116 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, poplatku za hotovostní inkaso ve výši 3 960 Kč a nákladů za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 038 Kč uhradit ve 14ti měsíčních splátkách po 2 921 Kč.5. Soud po právní stránce dospěl k závěru, že smlouva podepsaná mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě totiž smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/EHS a judikatury ESD považovaná za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, poplatky, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena od jejího právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobkyně poskytuje pouze smlouvu o úvěru a o okolnostech sjednání této smlouvy žalobkyně nemá informace, pouze zasílá žalovaným předžalobní upomínky. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to právě žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavřeném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., také z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalované též poplatky, aniž by bylo uvedeno, jak tyto poplatky určila, a proč právě v dané výši. Není rovněž patrné, jaký je skutečný zisk věřitele z dané transakce. Uvedené poplatky v součtu činí 80 % z poskytnuté hotovosti, tedy z částky 22 000 Kč. Tyto výše odměny vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčené peněžní prostředky ve formě úroku víceméně přiměřeného, navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky zapůjčené (zapůjčeno 22 000 Kč, vráceno mělo být 40 894 Kč). Případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle, neboť autonomie vůle nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednané vysoké poplatky shora specifikované nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Ze shora uvedených důvodů byla smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným shledána absolutně neplatnou. V této souvislosti lze rovněž odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2019 č. j. 25 Co 335/2018-80, který obdobnou věc řešil, navíc v postavení žalobkyně byla rovněž , právnická osoba, .6. Soud vztah účastníků proto posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a následující o. z. a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky představující rozdíl mezi částkou poskytnutou, tj. 2 2000 Kč, a částkou žalovaným skutečně uhrazenou, tj. 4 500 Kč, jak doloženo přehledem plateb. Soud proto v částce 17 500 Kč žalobě vyhověl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, pak bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění. První výzva, jež se prokazatelně dostala do dispoziční sféry adresáta k úhradě peněžité částky byla datována , datum, , byla dána k poštovní přepravě , datum, , jak doloženo podacím lístkem. Dle jejího obsahu mělo být plněno do , datum, . Dnem , datum, se ocitl žalovaný v prodlení s úhradou peněžitého plnění dle § 1968, § 1970 o. z., je proto povinen hradit též úrok z prodlení, který činil 11,50 % ročně dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., nikoli požadovaných 12,75 % ročně. Soud žalobě vyhověl co do 17 500 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně od , datum, do zaplacení, když co do zbytku žalobu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Pro úplnost uvádí, že součástí žalované částky byla též smluvní pokuta ve výši 11 000 Kč, která byla rovněž zamítnuta.