5 C 206/2025-36 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 29 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 17 520,54 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 29 500 Kč ve výši 3 % ročně od , datum, do zaplacení. Konstatovala, že mezi společností , právnická osoba, , a žalovanou došlo , datum, k uzavření smlouvy o půjčce číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Vedle této částky se zavázala k úhradě sjednaného poplatku, to vše v týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Od , datum, je tak žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Žalobkyně po žalované tak požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 17 933,89 Kč, dlužného poplatku ve výši 11 566,11 Kč, jakož i kapitalizovaného výše vymezeného zákonného úroku z prodlení. Uvedená částka nebyla uhrazena i přes písemnou upomínku před podáním žaloby.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila, byť žaloba současně s předvoláním jí byla doručena dne , datum, v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované, když u jmenované byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V tomto směru vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek, jakož i potvrzení o úhradě kupní ceny. Z těchto listin vzal za prokázané, že společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávky specifikované v seznamu byly postoupeny na žalobkyni. V uvedeném seznamu pak figuruje pohledávka za žalovanou.4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalované nebyla rozporována a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.5. Ze smlouvy o půjčce číslo , hodnota, , bylo prokázáno, že ta byla uzavřena dne , datum, mezi , právnická osoba, , a žalovanou. Touto smlouvou se jmenovaná společnost zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 18 000 Kč, když žalovaná jako zákazník se zavázala vedle poskytnutých 18 000 Kč uhradit souhrnný poplatek v částce 11 952 Kč, tedy celkem 29 952 Kč v pravidelných 52týdenních splátkách po 576 Kč. Z uvedené smlouvy bylo dále prokázáno, že žalovaná převzala plných 18 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy, což stvrdila svým podpisem na uvedené smlouvě.6. Soud po právní stránce uzavřel, že shora uvedená smlouva o půjčce je neplatný právní úkon ve smyslu § 39 o. z. platného a účinného do , datum, za užití § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona, soud k ní přihlédne i bez návrhu. V daném případě smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 51a o. z., kdy jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, souhrnný poplatek, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena od jejího právního předchůdce. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 o. z. platného a účinného do , datum, , neboť dle uvedené smlouvy měla žalovaná kromě poskytnuté částky hradit též souhrnný poplatek, který představuje 66,43 % poskytnuté částky. Tato výše odměny vztažmo k půjčené částce je považována soudem za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím poplatku v takové míře, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosáhnou téměř částky zapůjčené. Případný poplatek v souvislosti s poskytováním finančních prostředků může mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Také je obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany. Soud proto uzavřel, že daná smlouva je smlouvou absolutně neplatnou, a proto poskytnuté plnění bylo posuzováno jako plnění bez právního důvodu v intencích § 451 odst. 2 o. z. platného a účinného do , datum, za užití § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb. Vzhledem k tomu, že žalované bylo poskytnuto 18 000 Kč, kdy žalovaná současně s touto částkou měla uhradit poplatek v souhrnné výši 11 959 Kč, tedy celkem 29 953 Kč, a žalovaná na jistině se domáhá úhrady částky 17 933,89 Kč a na souhrnném poplatku 11 566,11 Kč lze matematickým postupem dospět k částce 452 Kč, která byla žalobkyni, případně jejímu právnímu předchůdci stran žalované uhrazena (29 952 Kč -29 500 Kč). Navíc žalobkyně k výzvě soudu obsažené v usnesení ze dne , datum, č.j. 5 C 206/2025-26 uvedla, že žalovaná uhradila pouhých 452 Kč. Žalovaná netvrdila, nedoložila jediný důkaz o tom, že by na poskytnuté částce ve výši 18 000 Kč uhradila více. Za tohoto stavu věci se žalovaná na úkor žalobkyně obohatila o částku 17 548 Kč (18 000-452 Kč). Soud proto právě tuto částku uložil žalované k úhradě žalobkyni, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění. Takováto výzva byla učiněna dopisem ze dne , datum, , který byl dán k poštovní přepravě , datum, , jak doloženo podacím lístkem. Ve světle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. se výzva k plnění dostala do dispoziční sféry žalované třetí pracovní den od podání na poštu. Dle uvedené výzvy měla žalovaná plnit do , datum, , pokud tak neučinila, dnem , datum, se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého plnění dle § 1968, § 1970 o. z. a stíhá ji povinnost též k úhradě úroků z prodlení v zákonné výši. Úrok z prodlení v zákonné výši k uvedenému datu činil 11,50 % ročně, dle § 2 vyhlášky č. 351/2023 Sb., avšak žalobkyně se domáhala úroku nižšího 3 % ročně, soud vázán žalobním petitem jí v tomto směru vyhověl.7. S ohledem na shora prezentované právní závěry soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno.8. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaná měla úspěch v převážné části předmětu sporu, měla by proto právo na poměrnou část svých účelně vynaložených nákladů. Žalované však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. V této souvislosti je nutné zmínit nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne , datum, , kdy je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, to je nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud proto při určení míry úspěchu ve věci vycházel též z požadovaných úroků z prodlení a jejich kapitalizace ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci.9. Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto žalobkyni jako stranu ve sporu převážně neúspěšnou stíhá povinnost doplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech poplatek z návrhu ve výši 295 Kč. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 180 Kč v souladu s položkou 2 bod 1 písm. c) Sazebníků poplatků. Podle položky 2 bod 2, položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku však soudní poplatek by činil 1 475 Kč, zbývá proto doplatil 295 Kč. Soud při svém rozhodování vycházel z § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, kdy splatnost poplatků nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.10. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.