5 C 229/2025-44 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 25 166 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení. Konstatovala, že uzavřela se společností , právnická osoba, , smlouvu a postoupení pohledávek dne , datum, , když jmenovaná společnost uzavřela s žalovaným , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 12 000 Kč dne , datum, , a to na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek úvěru, proto právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil ke dni , datum, . Žalovaný na jistině dluží 12 000 Kč, na smluvním úroku 13 166 Kč, což vše mělo být nejpozději splatné , datum, . Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku před podáním žaloby datovanou , datum, .2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dne , datum, dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, když u jmenovaného byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejího dodatku, seznamu postoupených pohledávek. Z těchto listin vzal za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek dne , datum, , na základě které pohledávky specifikované v seznamu byly postoupeny na žalobkyni. V uvedeném seznamu pak figuruje pohledávka za žalovaným. Dopisem ze dne , datum, jmenovaná společnost informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni. Uvedené bylo podpořeno obsahem oznámení.4. Z předložené smlouvy o úvěru číslo , hodnota, bylo prokázáno, že ta byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalovaným dne , datum, . Touto smlouvou se jmenovaná společnost zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 12 000 Kč při zápůjční úrokové sazbě 150 % ročně, při RPSN 311,30 %. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách vymezených v článku III. bod 1 úvěrové smlouvy. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, . Pro případ prodlení smluvní strany sjednaly v článku V. bod 3 smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Ze zprávy , právnická osoba, . datované , datum, a z výpisu z běžného účtu bylo prokázáno, že žalovaný je majitelem účtu číslo , č. účtu, , na který byla právním předchůdcem žalobkyně připsána dne , datum, částka 12 000 Kč. Z doplnění žalobních tvrzení učiněných k výzvě soudu bylo zjištěno, že žalovaný ničeho neuhradil.5. Po právní stránce soud uzavřel, že k důkazu předložená smlouva o úvěru je neplatné právní jednání, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný byl v pozici spotřebitele, tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. jsou ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy účastníci ve smlouvě úrok sjednali, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem, je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Zápůjční úroková sazba sjednána v úvěrové smlouvě ve výši 150 % ročně mnohonásobně převyšuje úrokové sazby obvyklé. Jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Ve smlouvě sjednaný úrok soud hodnotil jako zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou.6. Z výše uvedených důvodů soud vztah právního předchůdce žalobkyně, potažmo žalobkyně a žalovaného, posoudil podle předpisů upravujících bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a následující o. z. Jak bylo již výše prokázáno, na účet žalovaného byla dne , datum, poukázána částka 12 000 Kč, žalovaný na této částce ničeho neuhradil, proto z titulu bezdůvodného obohacení je povinen žalobkyni vrátit, oč se obohatil, to je o částku 12 000 Kč. Žalovaný netvrdil, nedoložil jediný důkaz o tom, že by jakoukoliv částku právnímu předchůdci žalobkyně či žalobkyni uhradil, ve věci zůstal zcela pasivní. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 12 000 Kč dle § 2993 o. z., neboť žalobkyně má právo na vrácení toho, co plnila, aniž by tu byl platný závazek. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení, bylo třeba výzvy k plnění dle § 1958 odst. 2 o. z., které se dostalo žalovanému ve výzvě datované , datum, , která byla téhož dne dána na poštu, jak doloženo předžalobní výzvou i podacím lístkem. V souladu s § 573 o. z. se výzva dostala do dispoziční sféry adresáta - žalovaného , datum, , když dle obsahu uvedené výzvy měl žalovaný plnit do třech dnů, to znamená do , datum, , pokud tak neučinil, dnem , datum, se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá jej povinnost též k úhradě úroků z prodlení za užití § 1968, § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení k danému datu činila 12 % ročně v souladu s § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. S ohledem na uvedené soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno, když částka 13 166 Kč představovala úrok.7. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy každý z účastníků měl úspěch zhruba co do 50 % předmětu sporu, v témže rozsahu pak neúspěch. Soud proto rozhodl tak, jak z výroku rozsudku pod bodem III. je patrno. V této souvislosti uvádí, že při zjišťování úspěchu ve věci vycházel rovněž z kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí, když v tomto směru měl na zřeteli nález Ústavního soudu I ÚS 2717/08.8. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.9. Soud pro úplnost soud dodává, že žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 007 Kč, soud k jejímu návrhu elektronický platební rozkaz nevydal, v řízení pokračoval, měl by proto doměřit soudní poplatek dle položky 2, bod 2 Sazebníku poplatků. Tento by činil dle položky 1 bod 1 písm. a) sazebníku částku 1 000 Kč, neboť základem poplatku je částka 12 000 Kč dle § 6 odst. 1 zákona číslo 549/1991 Sb., neboť k příslušenství pohledávky, to je k úroku v daném případě ve výši 13 166 Kč, se nepřihlíží, respektive tento netvoří základ poplatku dle § 6 odst. 1 druhá věta uvedeného zákona. Žalobkyně tak na soudním poplatku zaplatila o 7 Kč více, tato částka jí však za užití § 10 odst. 1 uvedeného zákona vrácena nebude.