5 C 248/2025-52 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od , datum, do zaplacení, jakož i nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Konstatovala, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Úroky měly být žalovanou hrazeny v měsíčních splátkách 3 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná , datum, . Byla proto upomínkou ze dne , datum, vyzvána k úhradě dlužné částky. I přes uvedenou upomínku k úhradě dlužné splátky nedošlo, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě zbývající jistiny úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku, a to dopisem ze dne , datum, . Žalobkyně se proto domáhala úhrady poskytnuté částky ve výši 15 000 Kč a nákladů na upomínání ve výši 1 000 Kč za dvě upomínky. Rovněž podotkla, že došlo z její strany k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná uvedené částky neuhradila i přes písemnou upomínku datovanou , datum, před podáním žaloby.Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se žalobkyně včas a řádně omluvila. Žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila, byť žaloba současně s předvoláním jí byla doručena , datum, . Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované, když u jmenované byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.Z předložené smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, a to na účet žalované číslo , č. účtu, . Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců, celková částka měla být splatná ke dni , datum, . Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 20 % měsíčně, RPSN 792 % ročně. Pro případ prodlení s plněním závazku se žalovaná zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z vyčíslené dlužné částky (čl. 5.8 úvěrové smlouvy). Upomínky pak byly zpoplatněny částkou 500 Kč (čl. 5.4 písm. b) úvěrové smlouvy). Z detailů pohybu bylo prokázáno, že na účet žalobkyně z účtu žalované č. , č. účtu, byla poukázána částka ve výši 1 Kč , datum, , když téhož dne z účtu žalobkyně na účet žalované odešla částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná byla vyzvána upomínkou ze dne , datum, a opětovně ze dne , datum, k úhradě dlužných splátek, na což nereagovala, uvedené bylo podpořeno upomínkami.Po právní stránce soud uzavřel, že k důkazu předložená smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je smlouvou absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaná je v pozici spotřebitele. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy smluvní strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Sjednaná úroková sazba v daném případě představuje 240 % ročně, tedy mnohonásobně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smluv s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, jak je obecně známo. Úroky v takto sjednané výši nejsou úrokem sjednaným v souladu s dobrými mravy. Dle obsahu úvěrové smlouvy (bod 5) mělo být na úroku uhrazeno celkem 36 000 Kč za období od , datum, do , datum, což je 240 % poskytnuté částky. Tato výše odměny je v hrubém nepoměru s poskytnutou částkou a tedy nemravná. Takto, byť i sjednaný úrok, nemůže používat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle, neboť ani tato nemůže být bezbřehá. Soud proto smlouvu s takto vysokým úrokem shledal jako smlouvu absolutně neplatnou. Této neplatnosti se žalovaná jako spotřebitel nemusela dovolávat, soud k ní přihlédl z moci úřední.S ohledem na výše prezentovaný právní názor o absolutní neplatnosti právního jednání soud posoudil poskytnuté plnění jako plnění bez právního důvodu v intencích § 2991 odst. 1 a § 2993 o. z. Žalobkyně žalované poskytla na její účet částku 15 000 Kč, když na této částce bylo celkem uhrazeno 12 000 Kč, jak žalobkyně doplnila podáním datovaným , datum, . Rozdíl mezi částkou 15 000 Kč a 12 000 Kč je částka 3 000 Kč, o níž se žalovaná bez právního důvodu na úkor žalobkyně obohatila, a je povinna vydat, oč se obohatila. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu částky 3 000 Kč, když co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení, bylo třeba výzvy k plnění dle § 1958 odst. 2 o. z., které se dostalo žalované dopisem ze dne , datum, , který byl dán k poštovní přepravě téhož dne a ve světle § 573 o. z. se dostal do dispoziční sféry adresáta - žalované dne , datum, . Dle uvedené výzvy měla žalovaná plnit do , datum, , pokud tak neučinila, dnem , datum, se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého plnění, a stíhá ji povinnost též k úhradě úroků z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z., když výše úroku z prodlení k tomuto datu činila 11,50 % ročně v souladu s § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak z výroku rozsudku pod bodem I. a II. je patrno.Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaná měla převážný úspěch ve věci, měla by právo na poměrnou část svých účelně vynaložených nákladů, žalované však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 800 Kč, ale soud k jejímu návrhu nevydal elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků je třeba doměřit poplatek do položky 1, to je do částky 1 000 Kč. Doplatek tak činí 200 Kč, když soud uložil povinnost k jeho úhradě žalobkyni, jako straně ve sporu převážně neúspěšné. V této souvislosti vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.Při určení lhůty splatnosti částky vymezené ve výroku I. daného rozsudku bylo vycházeno z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.