5 C 249/2025-52 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od , datum, do zaplacení, jakož i nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Konstatovala, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 500 Kč. Úroky měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách 1 875 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná , datum, . Byl proto upomínkou ze dne , datum, vyzván k úhradě dlužné částky. I přes uvedenou upomínku k úhradě dlužné splátky nedošlo, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku, a to dopisem ze dne , datum, . Žalobkyně se proto domáhala úhrady poskytnuté částky ve výši 12 500 Kč a nákladů na upomínání ve výši 1 000 Kč za dvě upomínky. Rovněž podotkla, že došlo z její strany k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku datovanou , datum, před podáním žaloby.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se žalobkyně včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena , datum, dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, když u jmenovaného byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.3. Z předložené smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 12 500 Kč, a to na účet žalovaného číslo , č. účtu, . Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců, celková částka ve výši 35 000 Kč měla být uhrazena ve 12. měsíčních splátkách po 1 875 Kč k 15. dni v měsíci. Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 15 % měsíčně, RPSN 436 % ročně. Pro případ prodlení s plněním závazku se žalovaný zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za vyčíslené dlužné částky (čl. 5.8 úvěrové smlouvy). Upomínky pak byly zpoplatněny částkou 500 Kč (čl. 5.4 písm. b) úvěrové smlouvy). Z detailů pohybu bylo prokázáno, že na účet žalobkyně z účtu žalovaného č. , č. účtu, byla poukázána částka ve výši 1 Kč , datum, , když téhož dne z účtu žalobkyně na účet žalovaného odešla částka ve výši 12 500 Kč. Žalovaný byl vyzvána upomínkou ze dne , datum, a opětovně ze dne , datum, k úhradě dlužných splátek, na což nereagoval, uvedené bylo podpořeno upomínkami.4. Po právní stránce soud uzavřel, že k důkazu předložená smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je smlouvou absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný je v pozici spotřebitele. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy smluvní strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Sjednaná úroková sazba v daném případě představuje 180 % ročně, tedy mnohonásobně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smluv s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, jak je obecně známo. Úroky v takto sjednané výši nejsou úrokem sjednaným v souladu s dobrými mravy. Dle obsahu úvěrové smlouvy (bod 5) mělo být na úroku uhrazeno celkem 22 500 Kč za období od , datum, do , datum, což je 180 % poskytnuté částky. Tato výše odměny je v hrubém nepoměru s poskytnutou částkou a tedy nemravná. Takto, byť i sjednaný úrok, nemůže používat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle, neboť ani tato nemůže být bezbřehá. Soud proto smlouvu s takto vysokým úrokem shledal jako smlouvu absolutně neplatnou. Této neplatnosti se žalovaný jako spotřebitel nemusel dovolat, neboť k ní soud přihlédl z moci úřední.5. S ohledem na výše prezentovaný právní názor o absolutní neplatnosti právního jednání soud posoudil poskytnuté plnění jako plnění bez právního důvodu v intencích § 2991 odst. 1 a § 2993 o. z. Žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet částku 12 500 Kč, když na této částce bylo celkem uhrazeno 3 750 Kč, jak žalobkyně doplnila podáním datovaným , datum, . Rozdíl mezi částkou 12 500 Kč a 3 750 Kč je částka 8 750 Kč, o níž se žalovaný bez právního důvodu na úkor žalobkyně obohatil, a je povinen vydat, oč se obohatil. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu částky 8 750 Kč, když co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení, bylo třeba výzvy k plnění dle § 1958 odst. 2 o. z., které se dostalo žalovanému dopisem ze dne , datum, , který byl dán k poštovní přepravě téhož dne a ve světle § 573 o. z. se dostal do dispoziční sféry adresáta - žalovaného dne , datum, . Dle uvedené výzvy měl žalovaný plnit do , datum, , pokud tak neučinil, dnem , datum, se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění, a stíhá jej povinnost též k úhradě úroků z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z., když výše úroku z prodlení k tomuto datu činila 11,50 % ročně v souladu s § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.6. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak z výroku rozsudku pod bodem I. a II. je patrno.7. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně měla úspěch ve věci co do 65% předmětu sporu, neúspěch co do 35% předmětu sporu, má proto právo na 30% svých účelně vynaložených nákladů. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě žalobou uplatněné částky. Její náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za zastupování advokátem ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za 3 úkony právní služby – příprava převzetí zastoupení, podaní žaloby, předžalobní upomínka, dále 3 režijními paušály po 100 Kč dle §14b odst. 5 téže vyhlášky, jedním úkonem ve výši 1 620 Kč dle §7 bod 5 téže vyhlášky za vyjádření ze dne , datum, učiněné k výzvě soudu, jedním režijním paušálem ve výši 450 Kč dle §13 odst. 4 téže vyhlášky. Součet uvedených položek činí 4 370 Kč, když 30 % představuje 1 311 Kč. Soud má zato, že podmínky §14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaném na ustáleném vzoru uplatňovaném týmž žalobcem, ve skutkově a právně obdobných věcech, jak vyplývá ze spisů vedených zdejším soudem například pod sp. zn. 5 C 248/2025 či 5 C 54/2025 a předmětem řízení bylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřesáhla 50 000 Kč.8. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, soud elektronický platební rozkaz nevydal, v řízení pokračoval, proto dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků je třeba doměřit soudní poplatek. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 800 Kč, ale soud k jejímu návrhu nevydal elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků je třeba doměřit poplatek do položky 1, to je do částky 1 000 Kč. Doplatek tak činí 200 Kč, když soud uložil povinnost k jeho úhradě žalovanému, jako straně ve sporu převážně neúspěšné. V této souvislosti vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.9. Při určení lhůt