7 C 13/2025-54 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne , datum, u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky 61 026,43 Kč s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem , právnická osoba, dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, až do výše 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit ve prospěch původního věřitele minimální měsíční platby, kdy splátkový kalendář byl dostupný on-line na webu , Anonymizováno, . Žalovaná splátky řádně a včas nehradila, měla uhradit celkem 48 298,62 Kč. Pohledávku za žalovanou žalobce nabyl smlouvou ze dne , datum, , což bylo žalované oznámeno dopisem.2. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.3. Svoji aktivní legitimaci žalobce doložil Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou ze dne , datum, , kdy ji nabyl od předchozího věřitele, společnosti , právnická osoba, Oznámení o postoupení pohledávky je datováno dnem , datum, .4. Žalobce soudu předložil Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Z té má soud za prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 50 000 Kč s roční úrokovou sazbou 60 %. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Celková částka, kterou se zavázala žalovaná vrátit věřiteli činí 68 153,47 Kč.5. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku).7. Soud v daném případě posoudil Smlouvu uzavřenou mezi předchůdcem žalobce a žalovanou dne , datum, jako neplatný právní úkon (právní jednání). Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah:8. V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. občanského zákoníku. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.9. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné.10. V projednávané věci je zřejmé z textu smlouvy, že tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje zapůjčená částka, poplatky, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná její text v tomto směru tedy těžko mohla ovlivnit. Žalobci byla pohledávka za žalovanou postoupena od jeho právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobce poskytuje pouze smlouvu o půjčce a o okolnostech sjednání půjčky žalobce nemá informace, pouze zasílá předžalobní upomínku. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jejíž postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud nemohl zjistit, v jakém postavení se spotřebitel – žalovaná nacházela s ohledem na finanční prostředky které má k dispozici, předchůdce žalobce si zřejmě ani nezjišťoval ekonomickou schopnost žalované splácet úvěr v dohodnutých částkách a termínech a pokud předložil smlouvu a smluvní podmínky smlouvy o půjčce oddělené od smlouvy, pak tyto nejsou žalovanou podepsány a soud má proto vážné pochybnosti o poctivosti předchůdce žalobce.11. Ve smlouvě si smluvní strany sjednaly úrokovou sazbu ve výši 60 % ročně. Výši tohoto úroku za poskytnutí spotřebitelského úvěru vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům, když běžná úroková sazba spotřebitelského úvěru v dané době dle systému , Anonymizováno, činila 9,72 %.12. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém přiléhavém rozhodnutí j. č. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017 v obdobné věci, není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobce je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednaný vysoký „souhrnný poplatek“ nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Z důvodů uvedených shora byla smlouva uzavřená mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce shledána jako absolutně neplatná.13. Mimo výše uvedené soud shledal, že smlouva o úvěru ze dne , datum, neobsahuje ani v nejmenším informace, které by mohl věřitel posuzovat za účelem zjištění schopnosti žalované splácet sjednaný úvěr, když tato povinnost vyplývá z ust. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.14. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).15. Pakliže bylo plnění žalované poskytnuto na základě neplatné smlouvy o úvěru, tedy fakticky bez právního důvodu, je namístě, aby žalovaná vrátila to, oč se obohatila. V tomto směru soud zjistil, že žalovaná zaplatila žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci celkem 48 298,62 Kč. Neuhrazená část poskytnuté částky 50 000 Kč, tj. 1 701,38 Kč je tedy bezdůvodným obohacením na straně žalované, v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a žalovaná je povinna tuto částku žalobci uhradit ve lhůtě určené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. spolu se zákonným úrokem z prodlení, počítaným ode dne následujícího od podání návrhu. O úroku z prodlení soud rozhodl ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.16. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (odstavec 2).17. Vzhledem k poměru procesního úspěchu na straně obou účastníků, kdy žalovaná měla v podstatě plný procesní úspěch, avšak žádné náklady jí nevznikly, nebyly náklady řízení přiznány ani jedné z procesních stran.18. O uložení povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud podle sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy podle položky 2 odst. 2 platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1.