7 C 200/2025-36 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne , datum, u zdejšího soudu návrh o zaplacení částky 21 744 Kč s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s předchůdcem žalobce Smlouvu o úvěru. Smlouva byla uzavřena s původním věřitelem , Anonymizováno, , IČO: , IČO, . Na základě této smlouvy byla žalované dne , datum, vyplacena částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli do 17. 1. 2024 jistinu ve výši 15 000 Kč, částku 6 300,16 Kč, která byla sjednána jako poplatek z úvěru a úrok činil 443,84 Kč. Žalovaná však dluh nesplatila. Pohledávku za žalovanou žalobce nabyl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Žalovaná na výzvy soudu nereagovala, k návrhu se nevyjádřila.3. Soudem bylo při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.4. Svoji aktivní legitimaci žalobce doložil Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou s , Anonymizováno, dne , datum, . Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, .5. Žalobce soudu předložil Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , z níž má soud za prokázané, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované vyplacena částka 15 000 Kč, což žalobce doložil potvrzením o platbě ze dne , datum, . Z této uzavřené smlouvy soud zjistil, že se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli celkem 21 744 Kč v případě nedodržení 30denní splatnosti.6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odstavce 12 téhož ustanovení pak platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1).9. Žalobce soudu nepředložil informace a ani důkaz svědčící o tom, že by původní věřitel jakkoliv ověřoval úvěryschopnost žalované, tedy její schopnost úvěr řádně a včas splatit. Pakliže žalobce tento důkaz soudu nepředložil a soud jej pro jeho neúčast nemohl procesně poučit o nutnosti označení dalších důkazů, mohl soud za této důkazní situace uzavřít, že smlouva o úvěru uzavřená mezi původním věřitelem a žalovanou je podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouvou absolutně neplatnou, když tato neplatnost postihuje smlouvu jako celek.10. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).11. Pakliže bylo plnění ve výši 15 000 Kč žalované poskytnuto na základě neplatné smlouvy o úvěru, tedy fakticky bez právního důvodu, je namístě, aby žalovaná toto plnění vrátila a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a žalovaná je povinna tuto částku žalobci uhradit ve lhůtě určené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. spolu se zákonným úrokem z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. O úroku z prodlení soud rozhodl ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb..13. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k podstatě projednávané věci, kdy žalobce uplatnil nárok z neplatného právního úkonu, soud rozhodl tak, že náklady nepřiznal ani jedné z procesních stran.14. O uložení povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud podle sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy podle položky 2 odst. 2 platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1.