8 C 215/2025-35 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem pohledávky za žalovaným, která vznikla společnosti , právnická osoba, , a to na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovaným dne , datum, , jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, přičemž v souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši , částka, , představovanou součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, částky za zpracování úvěru ve výši , částka, , částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, a částky pojistného ve výši , částka, . Celkovou částku ve výši , částka, se žalovaný zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na den , datum, . Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností k tomuto dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradil částku v celkové výši , částka, . Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby pak již nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně ničeho uhrazeno. Žalovaný tedy má dlužit žalobkyni z uvedeného titulu celkovou částku , částka, , sestávající z dlužné jistiny ve výši , částka, a z dlužného poplatku ve výši , částka, , úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny , částka, do zaplacení, kapitalizovaný za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny , částka, do zaplacení, kapitalizovaný za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, ., právnická osoba, jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne , datum, , se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí do jeho datové schránky již dne , datum, . V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, na straně jedné a žalovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit uvedené společnosti a zaplatit jí dále pevný úrok ve výši , částka, , částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši , částka, , částku za službu komfortního a flexibilního splácení v celkové výši , částka, a částku pojistného ve výši , částka, , tzn. že žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkovou částku ve výši , částka, , a to formou 52 týdenních splátek po , částka, . Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný z titulu předmětné úvěrové smlouvy zaplatil dle žalobního tvrzení částku v celkové výši , částka, , jak bylo doloženo rovněž i předloženou tabulkou umoření. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy byla v řízení prokázána předloženou Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne , datum, mezi obchodní společnostní , právnická osoba, jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, .4. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na výši sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru v podobě poplatku ve výši , částka, (bez pojistného) dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva o úvěru uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne , datum, a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohl nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.7. V daném případě se žalovaný jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázal právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení poplatku v souhrnné výši , částka, , tzn. že tyto náklady spotřebitelského úvěru činí cca 81,67 % samotné výše poskytnuté úvěrové částky, přičemž rovněž i samotná úroková sazba úvěru, stanovená ve výši 88 % ročně, výrazně (a to několikanásobně) převyšuje obvyklou výši úrokových sazeb pro spotřebitelské úvěry v době uzavření dané úvěrové smlouvy. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat např. na právní závěry, k nimž ve svém rozsudku sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, v obdobné věci totožné žalobkyně dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že „pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčení peněžních prostředků ve formě úroku víceméně přiměřenou (samotný úrok měl činit cca 20 % p. a.), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků