9 C 245/2025-30 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , domáhala po žalované zaplacení částky 12 919,24 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru dne , datum, na základě byla žalované poskytnuta peněžitá částka ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně v návrhu uvedla, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, kdy na základě tohoto postupu nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Poskytnutý úvěr měl být splacen do 25. 1. 2024. Žalovaná se zavázala krom poskytnuté jistiny úvěru zaplatit také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 338,15 Kč současně s jistinou úvěru. Žalovaná na svůj dluh zaplatila doposud částku ve výši 3 418,91 Kč. Žalobkyni byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřenou mezi právním předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. Žalovaná nesplatila svůj dluh řádně a včas, dostala se do prodlení, kdy žalobkyně rovněž požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 919,24 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.4. Žalobkyně soudu předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaná obdržela, jak bylo prokázáno z potvrzení o platbě. Žalovaná se na základě této smlouvy zavázala zaplatit celkem částku ve výši 17 027,55 Kč, a to v 12 měsíčních splátkách po 1 419 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou úvěru, poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 6 338,15 Kč a úrokem ve výši 12 % ročně.5. Žalobkyně soudu předložila Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek, jakož i oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2025, ze kterých bylo zjištěno, že byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena žalobkyni.6. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem a žalovanou byla uzavřena smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy pohledávka právního předchůdce byla smlouvou ze dne , datum, postoupena žalobkyni. Tuto smlouvu však soud považuje za neplatnou, a to z následujících důvodů.7. Z odpovědi , právnická osoba, ., ze dne 27. 8. 2025 bylo zjištěno, že bankovní účet č. , č. účtu, patří žalované a dne , datum, na něj byla připsána částka 10 000 Kč z účtu s názvem , právnická osoba, . s variabilním symbolem , var. symbol, .8. Žalovaná obdržela peněžitou částku ve výši 10 000 Kč, kdy se zavázala ve 12 měsíčních splátkách zaplatit částku ve výši 17 027,55 Kč, kdy sice právní předchůdkyně žalobkyně požadoval úrok ve výši 12 % ročně, nicméně požadoval rovněž zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 338,15 Kč, kdy soud konstatuje, že se nejedná o nic jiného, než tzv. skrytý úrok. Ze smlouvy není patrné, za co konkrétně by žalovaná měla poplatek platit, jedná se o položku nesrozumitelnou, nejasnou, a tudíž i neplatnou (viz např. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č.j. 14 VSOL 335/2022-185 ze dne 25. 1. 2023). Ve smyslu § 1813 odst. 1 se tak jedná rovněž o zneužívající ujednání, neboť žalovaná byla povinna zaplatit 170,28 % poskytnuté částky za období jednoho roku. V tomto případě se jistě jedná o významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele (srov. rozsudky ve věcech sp. zn. 25 Co 112/2018, 25 Co 127/2018, 25 Co 292/2018 nebo sp. zn. 25 Co 293/2018). Soud také shledává smlouvu neplatnou z důvodu zjevného příčení se dobrým mravům dle § 580 odst. 1 o. z., kdy k neplatnosti přihlédne soud i bez návrhu dle § 588 o. z.9. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, je osobou povinnou podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., provozovat svou činnost s odbornou péčí, a s touto péčí i náležité spolehlivě a bez důvodných pochybností zjistit úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1 a odst. 2 stejného zákona, a vzhledem k tomu, že žalobkyně nenavrhla a nepředložila žádné důkazy o úvěruschopnosti žalované, shledal soud i z tohoto důvodu smlouvu neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona, a to i bez návrhu.10. Nárok žalobkyně je tedy nutno posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení, neboť zde nebyl a není platný závazek dle § 2993 odst. 1 o. z. Žalovaná na svůj dluh již plnila, a to částkou ve výši 3 418,91 Kč, kdy žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku představující rozdíl mezi poskytnutými plněními, tedy částku ve výši 6 581,09 Kč.11. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se přitom projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a z komentářové literatury vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.12. V posuzované věci byla žalovaná nečinná. Netvrdila a neprokázala, jaké jsou její možnosti vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Úrok z prodlení z přisouzené částky nebyl přiznán, protože žalovaná se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem určené lhůtě. Z výše zmíněných důvodů tedy žalobu zčásti výrokem II. zamítl.13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný s tím, že procesní úspěch žalované (ve výroku II.) převýšil procesní úspěch žalobkyně (ve výroku I.). Žalované žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.)14. V posuzovaném případě soud nevydal elektronický platební rozkaz a v řízení pokračoval, proto stanovil povinnost žalobkyně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.15. V případě splnění povinnosti uložené výrokem IV., postupoval soud dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., a určil zákonem předvídanou lhůtu tří dnů, neboť nebyl zjištěn důvod pro určení lhůty jiné.