9 C 266/2025-80 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částky 36 778,65 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do limitu 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpaný úrok splácet spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 31. 8. 2024 zesplatnila. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 33 009,65 Kč, poplatků ve výši 3 769 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 086,13 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 3 473,80 Kč, jako i běžícího úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení.2. Žalobkyně následně k výzvě soudu dne 3. 10. 2025 doplnila svá skutková tvrzení a předložila soudu důkazy, a to výpisy z účtu žalované. Žalobkyně sdělila, žalovaná celkově čerpala částku ve výši 163 725 Kč, přičemž splatila celkem částku ve výši 156 048,95 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně vycházela zejména z informací získaných od žalované, na základě čehož dospěla k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.4. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.5. Aktivní legitimace stávající žalobkyně byla v řízení prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, , ve spojení s přílohou této smlouvy (tj. soupisem postupovaných pohledávek) a potvrzením o uhrazení kupní ceny, na jejichž základě žalovaná pohledávka včetně příslušenství přešly z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v předloženém Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, .6. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, z čehož má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla distančním způsobem uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které byla žalované oprávněna opakovaně čerpat úvěr do celkové výše úvěrového limitu 5 000 Kč. Z této uzavřené smlouvy soud zjistil, že se žalovaná zavázala úvěr splácet povinnými pravidelnými měsíčními splátkami spolu s úrokovou sazbou ve výši 16,9 % ročně.7. Z dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřely dne , datum, dodatek k původní smlouvě, na základě které byla žalovaná oprávněna nově čerpat úvěr do limitu ve výši 35 000 Kč, a to s povinností hradit povinnou měsíční splátku ve výši 1 050 Kč.8. Z listiny Podklady pre súdne konanie byly zjištěny základní informace ohledně poskytnutého úvěru, jakož i jednotlivé čerpání a splácení úvěru.9. Z výpisů z bankovního účtu žalované za období od 1. 6. 2022 do 31. 8. 2022 se podává platební morálka žalované, jakož i její příjmy a výdaje v daném období, a rovněž počáteční a konečné zůstatky na účtu žalované a měsíční obraty na daném účtu.10. Z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta, vypracované právní předchůdkyní žalobkyně, bylo zjištěno, že žalovaná ve své žádosti uvedla příjem ve výši 36 000 Kč, což dle výpisu z účtu žalované odpovídalo průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Právní předchůdkyně žalobkyně dále mj. ověřila žalovanou a jejího zaměstnavatele v insolvenčním rejstříku, ověřila předchozí splátkovou morálku žalované a historii v evidenci klientů. Žalovaná na žádosti uvedla výdaje ve výši 4 000 Kč. Životní výdaje právní předchůdkyně žalobkyně stanovila na základě těchto dat spolu s interními informacemi banky za využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení na 14 260 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla splátky ve výši 0 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně však dotazem do , Anonymizováno, a vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti úvěry s celkovými měsíčními splátkami ve výši 20 830 Kč.11. Z dopisu ze dne 30. 7. 2024 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.12. Z dopisu ze dne 31. 8. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě celé dlužné částky.13. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to před podáním žaloby.14. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.18. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.22. S ohledem na všechny provedené důkazy měl soud za to, že smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalované úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen