9 C 279/2025-62 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 819,82 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, k tomuto běžnému účtu. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit ve výši 5 000 Kč. Žalovaný své povinnosti čerpat do úvěrového limitu nesplnil, limit překročil, čímž mu vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Z tohoto důvodu mu bylo poskytování kontokorentního úvěru zrušeno a debetní zůstatek byl převeden na nově otevřený účet dne , datum, ve výši 7 919,82 Kč. Dlužná částka nebyla ani po umožnění platit dluh ve splátkách, žalovaným zaplacena, a tak dopisem ze dne 9. 12. 2024 byl k témuž dni úvěr zesplatněn. Celkem tedy žalobkyně požadovala zaplacení částky ve výši 10 819,82 Kč, která byla tvořena dlužnou jistinou ve výši 7 919,82 Kč, poplatky a smluvní pokutou ve výši 2 900 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 461,13 Kč. Žalobkyně pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni 21. 5. 2025. Krom žalované částky, požadovala žalobkyně i zaplacení úroku z prodlení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.4. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o bankovních produktech a službách ze dne , datum, včetně dodatku „Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách“ ze dne , datum, , sazebníku poplatků a všeobecných obchodních podmínek, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut, mimo jiné, limit čerpání ve výši 5 000 Kč, kdy se žalovaný krom zmíněného zavázal zaplatit i úrok ve výši 21,99 % ročně.5. Z platební historie žalovaného pak bylo zjištěno, že na svůj dluh ničeho neuhradil a přečerpal úvěrový limit tak, že čerpal částku ve výši 7 919,82 Kč.6. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 27. 5. 2025, kdy pohledávka byla postoupena smlouvou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne , datum, , kdy z předložené přílohy č. , hodnota, této smlouvy bylo zjištěno, že mezi souborem pohledávek postupovaných žalobkyni, byla postoupena i pohledávka za žalovaným.7. Z přehledu čerpání a vkladů na běžný účet dle výpisů z účtu bylo zjištěno, že mnohdy výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy, např. za měsíc leden, únor, duben, květen, červen, červenec, září a říjen roku 2020, tedy v roce, kdy žalovanému byl poskytnut limit čerpání. Pochybnosti rovněž vzbuzuje skutečnost, že příjmy a výdaje se mnohdy zcela překrývají, i pokud se pohybují v částkách jako např. 164 742 Kč, či 171 086,10 Kč, ba dokonce i když převyšují hranici 500 000 Kč.8. Z žádosti o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalovaný ke své osobě tvrdil čistý měsíční příjem ve výši 18 277 Kč měsíčně ze zaměstnání. Tento příjem byl jeho jediným zdrojem příjmu, i přesto v žádosti bylo uvedeno, že celkový čistý příjem domácnosti byl 60 000 Kč. Tyto skutečnosti nekorespondují s přehledem čerpání a vkladů na běžný účet.9. Z potvrzení o výši příjmu se podává, že společnost , právnická osoba, . potvrdila dne 16. 10. 2019 žalovanému výši jeho čistého měsíčního příjmu ve výši 18 277 Kč.10. Z listiny Vyjádření k procesu zkoumání úvěruschopnosti byl zjištěn postup, jakým právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při kontrole úvěruschopnosti žalovaného.11. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. dopisem ze dne 25. 8. 2025, jak bylo prokázáno výzvou a podacím lístkem. Žalovaný však ničeho dalšího na svůj dluh neuhradil.12. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 a § 104 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla smlouvou ze dne , datum, postoupena žalobkyni. Tuto smlouvu o spotřebitelském úvěru však soud považuje za neplatnou, a to z následujících důvodů.13. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, je osobou povinnou podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., provozovat svou činnost s odbornou péčí, a s touto péčí i náležitě spolehlivě a bez důvodných pochybností zjistit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 a odst. 2 stejného zákona. Vzhledem k tomu, že žalobkyně předložila soudu přehled čerpání a vkladů na účet žalovaného, kde se výdaje téměř vždy zcela překrývají, či přesahují příjmy, dále že žalovaný uvedl svůj měsíční příjem, který nedosahuje mnohdy ani poloviny vkladů na účet, a nedosahuje ani poloviny výdajů žalovaného, dále není patrné, jaké jsou právě další příjmy žalovaného, či jaké jsou výdaje žalovaného, je nutno konstatovat, že tyto skutečnosti minimálně vzbuzují důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr řádně a včas splácet. Z vyjádření žalobkyně, jakož ani z obsahu smlouvy či závěru žádosti o úvěr přitom nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoliv tyto skutečnosti hodnotila a při posuzování schopností žalovaného úvěr splácet brala v úvahu, případně že by si žalovaným uváděné hodnoty jakkoliv blíže ověřovala. Na výše uvedeném závěru nemění nic skutečnost, že žalovaným uvedené údaje případně odpovídají „statisticky obvyklým“ údajům, neboť zákonem stanovená povinnost předpokládá zkoumání úvěruschopnosti konkrétního žadatele, nikoliv žalobkyní presumovaného obrazu typického žadatele (spadajícího do určité skupiny dle jím sdělených a neověřovaných údajů), bez ohledu na skutečnost, že použití scoringového postupu vycházejícího ze statistických dat může v praxi vést k nižšímu počtu nesplacených úvěrů jakožto i k nižším nákladům/pracnosti/složitosti procesu sjednávání spotřebitelského úvěru. Nelze se tedy v žádném případě bez dalšího domnívat, že by žalovaný byl v okamžiku poskytování úvěru solventní. Z předložených důkazů, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně neposuzovala důkladně a s odbornou péčí dle § 75 a § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., úvěruschopnost žalovaného. Právě z tohoto důvodu shledal soud smlouvu neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona.14. Z předložených důkazů, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně neposuzovala důkladně a s odbornou péčí dle § 75 a § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu shledal soud smlouvu neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona.15. Nárok žalobkyně je tedy nutno posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 odst. 1 o. z, neboť zde nebyl a není platný závazek. Žalovaný na svůj dluh ničeho neplnil, a proto mu byla stanovena výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni poskytnuté plnění, tedy částku ve výši 7 919,82 Kč.16. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se přitom projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a z komentářové literatury vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Spotřebitel se se tak případně dostane do prodlení až v okamžik, kdy nesplní povinnost zaplatit dlužnou částku v soudem stanovené lhůtě.17. V posuzované věci byl žalovaný nečinný. Netvrdil a neprokázal, jaké jsou jeho možnosti vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Úrok z prodlení z přisouzené částky nebyl přiznán, protože žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem určené lhůtě. Z výše zmíněných důvodů tedy žalobu zčásti výrokem II. zamítl.18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náh