10 C 24/2026-19 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení celkem , částka, s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejichž základě se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše , částka, , které se žalovaná zavázala splácet v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na částku ve výši , částka, . Žalovaná porušila smlouvu o úvěru, když neuhradila minimální měsíční splátku splatnou dne , datum, . Žalobkyně zaslala žalované první upomínku ze dne , datum, , ve které vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. Jelikož žalovaná svou povinnost v dodatečné lhůtě nesplnila, zaslala žalobkyně žalované druhou upomínku ze dne , datum, , jíž opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. Navzdory zaslání několika upomínek nebyla ze strany žalované řádně uhrazena minimální měsíční splátka úvěru splatná dne , datum, . Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, a proto došlo k zesplatnění jistiny úvěru ke dni , datum, . Žalobce proto po žalované požaduje částku ve výši , částka, představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši , částka, od , datum, do , datum, , náklady na upomínkování v celkové výši , částka, za 2 upomínky, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z dlužné částky, smluvní pokutu ve výši , částka, a náhradu nákladů soudního řízení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky dne , datum, . Na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše , částka, , které se žalovaná zavázala splácet v minimálních měsíčních splátkách splatných nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Ve smlouvě byla sjednána roční úroková sazba ve výši 57,99 %. Z předloženého potvrzení , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalobkyně převedla na smluvený bankovní účet žalované prostředky ve výši , částka, , a to dne , datum, . Z doložených upomínek ze dne , datum, a ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou obesílala ohledně dluhu vzniklého v důsledku neuhrazení splátky úvěru splatné dne , datum, . Z dopisu žalobkyně ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně zpravila žalovanou o zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dluhu před případným podáním žaloby (doloženo též podacím lístkem).4. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.5. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a sice pro její rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.6. V souzené věci je z obsahu dané smlouvy patrné, že žalovaná v závazkovém vztahu vystupovala v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouva samotná byla koncipována nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ten se zavázal vrátit úvěrujícímu částku splácenou formou měsíčních splátek při úrokové sazbě ve výši 57,99 % ročně. Takovýmto ujednáním dochází k neúměrnému navyšování dlužné částky. Smlouva o úvěru se ovšem jeví jako celkově nevyvážená v neprospěch spotřebitele, plná nepřehledných a zavádějících podmínek. Například ujednání bodu 5.1 smlouvy o tom, že výše minimální splátky se může v čase měnit, a to v závislosti na výši čerpané a dosud nesplacené jistiny úvěru k okamžiku poslední tranše úvěru, ztěžuje orientaci spotřebitele ohledně dopadů závazku, který jej má tížit. Ve svém důsledku tak nastavení práv a povinností v úvěrové smlouvě vytváří nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Takováto ujednání jsou ve spotřebitelských smlouvách zakázaná (§ 1813 o. z.). Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takovéto právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy právního řádu.7. Ve světle řečeného tedy soud dospěl k závěru o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy, neboť tím, mimo jiné, dochází k celkovému neúměrnému navyšování prostředků, které je úvěrovaný povinen úvěrujícímu v souvislosti s poskytnutím úvěru vrátit. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná přijala od původního věřitele peněžité plnění ve výši , částka, , aniž tu však byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, oč se žalovaná případně obohatila (§ 2991 odst. 1 o. z.). V řízení přitom vyšlo najevo, že nesplacená výše jistiny činí , částka, . Žalovaná v průběhu řízení relevantním způsobem neprokázala, že by byla dluh uhradila, nárok žalobkyně nezpochybnila, resp. neuplatnila jakoukoliv procesní obranu. Žalobkyně má proto právo na úhradu poskytnutého plnění ve výši , částka, . Potud soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji jako nedůvodnou zamítl. Ohledně příslušenství pohledávky soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení až ode dne, kdy byla žalovaná požádána o vrácení poskytnutého plnění. Tak se dle listinných důkazů prokazatelně stalo až výzvou ze dne , datum, , podaného k poštovní přepravě tentýž den. Jelikož byla žalovaná vyzvána splnit dluh do , datum, , ocitla se následujícím dnem již v prodlení se splněním své povinnosti.8. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. na převažujícím procesním úspěchu žalobkyně, jež byla úspěšná v rozsahu 84 % žalobou uplatněného nároku. Soud podotýká, že při zjišťování převážného úspěchu ve věci vycházel rovněž z žalobkyní požadovaného příslušenství, jež bylo předmětem žaloby, a to ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni , datum, . V tomto směru se soud řídil právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Žalobkyně má proto, po odečtení jejího neúspěchu od úspěchu, nárok na úhradu 68 % svých účelně vynaložených nákladů.9. Náklady řízení právně zastoupené žalobkyně podle § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši , částka, , odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši , částka, sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a podání samotné žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) při sazbě mimosmluvní odměny , částka, za jeden úkon (poloviční výše , částka, ) právní služby dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu a náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši , částka, . Celkem tedy náklady řízení žalobkyně dosahují částky , částka, . 68 % z této částky pak představuje , částka, , které je žalovaná povinna na nákladech řízení zaplatit.10. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, nýbrž v řízení pokračoval, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za standardní návrh na zahájení řízení (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soudní poplatek v daném případě činí , částka, . Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši , částka, . Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši , částka, . Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož sp