4 C 10/2026-61 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 939,73 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž podkladě poskytla žalovanému úvěrový rámec až do výše 55 400 Kč, který se žalovaný v případě čerpání zavázal splácet, první splátka byla splatná dne , datum, , přičemž konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Žalovanému byla na jeho účet č. , č. účtu, dne , datum, poukázána částka 17 000 Kč. Žalovaný na svůj závazek ničeho neuhradil. Aktuální dlužná částka představuje jistinu ve výši 16 999,96 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru v částce 338,30 a smluvní úrok v částce 18 927,18 Kč. Žalobkyně žalovaného o úhradu dluhu upomínala.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání dne , datum, se nedostavil, předvolání měl řádně doručeno fikcí dne 9. 2. 2026, žalobkyně se z jednání omluvila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše limitu 55 400 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně s úrokovým navýšením 0,933 % denně s tím, že splatnost první splátky nastává dne , datum, , splatnost celého úvěru (ukončení platnosti smlouvy) nastává dne , datum, . Dále se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 1,99 % z čerpaného úvěru. Z přehledu bankovních transakcí (čl. 45) a z výpisů z účtu žalovaného (čl. 51-53) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému na účet č. , č. účtu, dne 9. 12. 2024 částky 9 800 Kč a 7 200 Kč. Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný žalobkyní vyzýván k úhradě dluhu.Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru především ve vztahu k ujednanému obchodnímu úroku a dospěl k závěru, že úrok ve výši 1,066 % denně (tj. 340 % ročně) je v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše více než desetinásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z revolvingových úvěrů se pohybují okolo 2 % měsíčně (tj. 24 % ročně). Obsah ujednání o úrocích je nutno hodnotit jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak extrémní, že dochází k poškozování práv klientů - spotřebitelů. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o.z.. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by za situace, kdy by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil, smlouvu s ním neuzavřel, pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž naopak je nutno smlouvu hodnotit absolutně neplatnou jako celek dle § 580 o.z.. K tomuto závěru dále přispívá ujednání o povinnosti žalovaného platit blíže nespecifikovaný „poplatek za , Anonymizováno, “ ve výši 1,99 %, u něhož není zřejmé, jak byl vypočten, jaký je jeho účel a jaké skutečné náklady věřitele má pokrývat. Soud pokládá za neadekvátní, aby věřitel nad rámec odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být přiměřený úrok, svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat.S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalovanému ve výši 17 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z.. Soud proto uložil žalovanému tuto částku k úhradě společně se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobkyně nárok. Úrok z prodlení náleží žalobkyni od realizace výzvy k plnění, která byla v daném případě učiněna , datum, (čl. 47). Žádá-li proto žalobkyně úrok z prodlení od 11. 4. 2025, je její požadavek oprávněný. Nárok na úrok z prodlení vznikl žalobkyni na podkladě § 1970 o.z., jeho výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Ve zbývajícím rozsahu byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut, neboť smluvní úroky, smluvní pokuta a další poplatky nebyly platně sjednány.Na rozhodnutí o nákladech řízení se v daném případě vztahuje § 142 odst. 1 o.s.ř. a měl by na ně nárok procesně převážně úspěšný žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 369 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce 1 478 Kč z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl oproti poplatku z „klasického“ návrhu, který měl činit 1 847 Kč, je 369 Kč.