4 C 11/2026-73 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 69 041,81 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž podkladě poskytla žalované úvěrový rámec až do výše 47 900 Kč, který se žalovaná v případě čerpání zavázala splácet, první splátka byla splatná dne , datum, , přičemž konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Žalované byla na její účet č. , č. účtu, dne , datum, poukázána částka 3 500 Kč, dne , datum, částka 5 500 Kč, dne , datum, částka 2 000 Kč, dne , datum, částka 2 000 Kč, dne , datum, částka 2 000 Kč, dne , datum, částka 4 000 Kč, dne , datum, částka 2 000 Kč, dne , datum, částka 3 064 Kč, dne , datum, částka 18 000 Kč, dne , datum, částka 5 000 Kč, dne , datum, částka 3 000 Kč a dne , datum, částka 3 000 Kč, celkem tedy obdržela 53 064 Kč. Žalovaný doposud na svůj závazek uhradila částku 18 773,59 Kč. Aktuální dlužná částka představuje jistinu ve výši 34 290,12 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru v částce 588,97 Kč a smluvní úrok v částce 33 177,05 Kč. Žalobkyně žalovanou o úhradu dluhu upomínala.Žalovaná k žalobě uvedla, že si je nároku žalobkyně vědoma a chce jej řádně uhradit, požádala o možnost splácet dluh v měsíčních splátkách po 2 000 Kč s ohledem na své poměry. Z jednání konaného dne , datum, se obě účastnice omluvily. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec do výše limitu 47 900 Kč, který se žalovaná zavázala splácet společně s úrokovým navýšením 0,85 % denně s tím, že splatnost první splátky nastává dne , datum, , splatnost celého úvěru (ukončení platnosti smlouvy) nastává dne , datum, . Dále se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 1,99 % z čerpaného úvěru. Z přehledu bankovních transakcí (čl. 44) a z výpisů z účtu žalovaného (čl. 51-59) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované na účet č. , č. účtu, v měsíci , Anonymizováno, – , Anonymizováno, 2024 celkem částku 53 064 Kč. Dopisy ze dne , datum, a , datum, byla žalovaná žalobkyní vyzývána k úhradě dluhu.Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru především ve vztahu k ujednanému obchodnímu úroku a dospěl k závěru, že úrok ve výši 0,85 % denně (tj. 25,85 % měsíčně, 310 % ročně) je v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše cca třináctinásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z revolvingových úvěrů se pohybují okolo 2 % měsíčně (tj. 24 % ročně). Obsah ujednání o úrocích je nutno hodnotit jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak extrémní, že dochází k poškozování práv klientů - spotřebitelů. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o.z.. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by za situace, kdy by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil, smlouvu s ním neuzavřel, pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž naopak je nutno smlouvu hodnotit absolutně neplatnou jako celek dle § 580 o.z.. K tomuto závěru dále přispívá ujednání o povinnosti žalovaného platit blíže nespecifikovaný „poplatek za vyplacení tranše úvěru“ ve výši 1,99 %, u něhož není zřejmé, jak byl vypočten, jaký je jeho účel a jaké skutečné náklady věřitele má pokrývat. Soud pokládá za neadekvátní, aby věřitel nad rámec odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být přiměřený úrok, svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska KS v Plzni odchylovat.S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalované ve výši 53 064 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z.. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná již na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně uhradila částku 18 773,59 Kč, uložil jí soud povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 290,41 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobkyně nárok. Úrok z prodlení náleží žalobkyni od realizace výzvy k plnění, která byla v daném případě učiněna dne , datum, , žádá-li proto žalobkyně úrok z prodlení od , datum, , je její požadavek oprávněný. Nárok na úrok z prodlení vznikl žalobkyni na podkladě § 1970 o.z., jeho výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalované bylo umožněno splácet dluh ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně s ohledem na její poměry, které byly doloženy listinnými důkazy. Z těch je zřejmé, že žalobkyně dosahuje čistého měsíčního příjmu v částce 36 962 Kč, z něj platí nájemné v částce 13 100 Kč, dále zálohy na elektřinu v částce 1 850 Kč měsíčně, zálohy na plyn v částce 2 282 Kč měsíčně, pojistné v částce 273 Kč měsíčně a splácí jiné své závazky částkou v součtu 7 000 Kč měsíčně. Po zhodnocení příjmové a výdajové situace žalované v rozsahu, v jakém ji soudu doložila, má soud za to, že je v možnostech žalované splácet na předmětný závazek částku 3 000 Kč měsíčně. Uvedená splátka je přiměřená poměrům žalované i výši dluhu. Proti případné platební nekázni žalované je žalobkyně chráněna institutem ztráty výhody splátek.Ve zbývajícím rozsahu byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut, neboť smluvní úroky, smluvní pokuta a další poplatky nebyly platně sjednány.Na rozhodnutí o nákladech řízení se v daném případě vztahuje § 142 odst. 2 o.s.ř., procesní úspěch účastnic byl rovnocenný, proto žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 691 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce 2 762 Kč z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl oproti poplatku z „klasického“ návrhu, který měl činit 3 453 Kč, je 691 Kč.