4 C 17/2026-89 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 19 120 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, ) a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta celkem částka 214 553 Kč v následujících platbách na účet žalované č. , č. účtu, : dne 15. 2. 2022 částka 10 000 Kč, dne 10. 3. 2022 částka 10 000 Kč, dne 28. 3. 2022 částka 2 000 Kč, dne 2. 4. 2022 částka 7 000 Kč, dne 12. 4. 2022 částka 2 000 Kč, dne 11. 5. 2022 částka 19 120 Kč, dne 10. 6. 2022 částka 19 120 Kč, dne 11. 7. 2022 částka 19 120 Kč, dne 11. 8. 2022 částka 1 912 Kč, dne 12. 9. 2022 částka 19 120 Kč, dne 11. 10. 2022 částka 1 912 Kč, dne 10. 11. 2022 částka 19 120 Kč, dne 12. 12. 2022 částka 19 120 Kč, dne 11. 1. 2023 částka 1 912 Kč, dne 10. 2. 2023 částka 19 120 Kč, dne 13. 3. 2023 částka 1 912 Kč, dne 13. 4. 2023 částka 1 912 Kč, dne 11. 5. 2023 částka 1 912 Kč, dne 12. 6. 2023 částka 19 120 Kč a dne 10. 7. 2023 částka 19 120 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnuté finanční prostředky způsobem uvedeným ve smlouvě, což však řádně nečinila, úvěr byl proto ke dni , datum, . Ke dni podání žaloby uhradila pouze částku 195 432 Kč. Žalobkyně, jíž byla pohledávka postoupena, požaduje po žalované úhradu částky 19 120 Kč s příslušenstvím, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou a částečnými úhradami žalované. Žalovaná byla o úhradu dluhu opakovaně upomínána.K ústnímu jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila, žalovaná se nedostavila, předvolání se žalobou měl doručeny fikcí dne 9. 2. 2026, k žalobě se nevyjádřila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smluv o postoupení pohledávky (čl. 15-21). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované částku 19 120 Kč, a to i opakovaně) žalovaná se zavázala tuto částku splatit ve lhůtě 24 měsíců společně s úrokem ve výši 457,50 % ročně. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně (čl. 24-43) vyplývá a výpisem z účtu žalované č. , č. účtu, bylo potvrzeno, že žalované byla ve dnech a v částkách uvedených v žalobě vyplacena celkem částka ve výši 214 552 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne , datum, .Soud se zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, a dospěl k závěru, že smlouvu je nutno hodnotit jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z obdobných úvěrů se v daném období pohybovaly na úrovni více než desetinásobně nižší. Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Od poskytovatele se očekává splnění požadavku přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Poskytovatel úvěru má povinnost si ekonomickou schopnost dlužníka splácet úvěr zjišťovat, úroky, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, kdy autonomie vůle subjektů nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by za situace, kdy by žalovaná na jeho podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřel (smlouva byla uzavřena distančním způsobem, stěží lze tedy předpokládat, že by byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích, přičemž žalovaná jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu), pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž je nutno smlouvu hodnotit absolutně neplatnou jako celek (§ 580 o.z.).S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud posuzoval, zda se v daném případě jedná o nárok z bezdůvodného obohacení žalované ve smyslu § 2993 o.z.. Žalobkyně ostatně v závěru žaloby o bezdůvodném obohacení hovoří a výše jistiny žalované částky ve vztahu k částečné úhradě žalované tomuto bezdůvodnému obohacení odpovídá. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl na účet žalované celkem částku 214 552 Kč a žalovaná doposud splatila částku 195 432 Kč, byla jí proto uložena povinnost doplatit žalobkyni částku 19 120 Kč, jak je žalováno. Žalobkyně má dále vůči žalované nárok na úrok z prodlení od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalované výzvu k plnění. V dané věci byla výzva k plnění realizována dopisem ze dne 10. 10. 2023 (čl. 44), nárok na úrok z prodlení žalobkyní požadovaný od 11. 10. 2023 lze proto akceptovat. Nárok na úrok z prodlení má žalobkyně na podkladě § 1970 o.z., jeho výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaná je povinna zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud za současného konstatování, že byly splněny podmínky § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal procesně úspěšné žalobkyni na nákladech soudního řízení odměnu za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. v aktuálním znění (tj. 1 200 Kč), 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky (tj. 300 Kč), 21 % DPH v částce 315 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. a soudní poplatek ve výši 800 Kč, tedy celkem činí náklady řízení žalobkyně částku 2 615 Kč. V daném případě bylo postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Náklady řízení zaplatí žalovaná ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).