4 C 29/2026-45 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 26 093 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru ve znění dodatku ze dne , datum, , na jejímž podkladě byla žalovanému dne , datum, poskytnuta částka 18 000 Kč, kterou se zavázal ve lhůtě do , datum, splatit společně s poplatkem ve výši 7 560,40 Kč a úrokem ve výši 36 % ročně. Žalovaný na úvěr ničeho nesplatil. Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni.2. K ústnímu jednání dne , datum, byla žalobkyně omluvena, žalovaný se nedostavil, předvolání se žalobou mu byly doručeny dne 5. 2. 2026. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř..3. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným dne , datum, , jakož i z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, a z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovanému byla dne , datum, na jeho účet poskytnuta úvěrová částka ve výši 18 000 Kč, kterou se zavázal splatit společně s úrokem ve výši 36 % ročně) a poplatkem v částce 6 426,34 Kč (při překročení doby splatnosti 7 560,40 Kč) ve lhůtě 30 dnů, na podkladě dodatku ze dne , datum, pak ve lhůtě do , datum, . Žalovaná byla o úhradu dluhu upomínána dopisem ze dne , datum, .4. Soud se zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, a dospěl k závěru, že smlouvu je nutno hodnotit jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku. Dle uzavřené smlouvy žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně (dále jen „věřitel“) částku 18 000 Kč a zavázala se zaplatit věřiteli úrok 36 % ročně a blíže nespecifikovaný poplatek v částce 6 426,34 Kč (resp. v částce 7 560,40 Kč), v součtu tak zaplatit částku 24 958,94 Kč (resp. 26 093 Kč), tj. věřitel měl získat z půjčky původně na 30 dnů odměnu odpovídající 45 % půjčené jistiny. Soud pokládá takový zisk věřitele z předmětné transakce za neadekvátní. V projednávané věci není zřejmé, jak byl takto vysoký poplatek určen, proč byl určen právě v této výši, jaký je jeho účel a jaké náklady věřitele má pokrývat. Za této situace vztažmo k výši poplatku a jeho nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tento poplatek za rozporný s dobrými mravy, což způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru, neboť požadované náklady spotřebitelského úvěru nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli rozhodnutí Krajského soudu v Plzni např. čj. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017, čj. 25 Co 335/2018-80 ze dne 30. 1. 2019, čj. 25 Co 107/2020-80 ze dne 21. 4. 2020, která se zabývají problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků u odkupovaných pohledávek. Názor Krajského soudu na problematiku poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci.5. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalovanému ve výši 18 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2993 o.z.. V daném případě žalovaný žalobkyni na pohledávku z této smlouvy ničeho neuhradil (toto tvrzení nebylo žalovaným zpochybněno), byla mu proto výrokem I. uložena k úhradě částka 18 000 Kč. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, a to od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalovanému výzvu k plnění. V dané věci byla výzva k plnění realizována dopisem ze dne , datum, , který věřitel odeslal dne , datum, a poskytl ve výzvě žalovanému lhůtu 3 dnů k úhradě dluhu. Za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne , datum, a s ohledem na třídenní lhůtu se žalovaný ocitl v prodlení dnem , datum, , od tohoto data je proto povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 o.z., jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).6. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. nárok žalobkyně žalobou uplatněný jako nedůvodný zamítl, neboť další uplatňované částky s příslušenstvím nebyly platně smluvně sjednány.7. Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobkyně měla v tomto sporu procesní úspěch v rozsahu 61 % a neúspěch v rozsahu 39 %, náleží jí proto 22 % nákladů řízení. Náklady představují odměnu za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. po 400 Kč (tj. 1 200 Kč), 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky (tj. 300 Kč), dále 21 % DPH v částce 315 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a soudní poplatek ve výši 1 044 Kč, tedy celkem činí náklady řízení žalobkyně částku 2 859 Kč. V daném případě bylo postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně má nárok na 22 % vynaložených nákladů, tj. na částku 629 Kč. Náklady řízení zaplatí žalovaný v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).8. Výroky IV. a V. soud uložil účastníkům povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 261 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., nedoplatek hradí účastníci dle míry neúspěchu ve věci, tj. žalobkyně v rozsahu 39 %, což činí 102 Kč, žalovaný se pak na tomto nedoplatku podílí z 61 %, tj. částkou 159 Kč.