4 C 329/2025-79 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 84 661,29 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž podkladě poskytla žalované částku 104 000 Kč se současným závazkem žalované splácet tuto částku společně s příslušenstvím a poplatky ve splátkách po 4 499 Kč měsíčně. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, . Žalobkyně žalovanou opakovaně bezvýsledně upomínala. Žalobkyně nárokuje dlužnou jistinu v částce 84 661,29 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok v částce 5 760,03 Kč, náklady upomínek v částce 1 000 Kč a zákonný úrok z prodlení.2. K ústnímu jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila, žalovaná se k jednání dostavila a k žalobě uvedla, že přestala úvěr splácet, neboť se dostala do finanční tísně, přišla o dobré zaměstnání v důsledku nemoci, nyní má jiné zaměstnání s platem pouze 20 000 Kč měsíčně a je vícečetně zadlužena (celkem má dluhy cca 350 000 Kč).3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně dle § 101 odst. 3 o.s.ř..4. Z listiny označené jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 104 000 Kč, a to tím způsobem, že částku 14 163 Kč vyplatí na účet žalované, částku 71 937 Kč vyplatí sama sobě z titulu jiného závazku žalované vůči ní ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, a částku 17 900 Kč si započte na své náklady jakožto náklady poskytovatele úvěru (tedy fakticky poskytne pouze 14 163 Kč). Částka 17 900 Kč představuje dle bodu 4.8 smlouvy náklady na lustrum v registrech, náklady na zpracování úvěru, ostatní administrativní náklady, odměnu zprostředkovateli úvěru a náklady na ověření úvěrového případu. Žalovaná se zavázala splatit úvěr společně se shora uvedenými poplatky a úrokem 25,34 % ročně v 72 měsíčních splátkách po 2 823 Kč a k tomu se dále zavázala hradit splátky doplňkové služby „, Anonymizováno, “ ve výši 1 676 Kč měsíčně (rovněž 72 splátek), tedy celkem měsíční splátky měly činit 4 499 Kč. Žalovaná tak měla uhradit na úvěrový závazek celkem částku 203 256 Kč a na doplňkovou službu „, Anonymizováno, “ celkem částku 120 672 Kč, tj. v souvislosti s úvěrem ve výši 86 100 Kč (14 163 Kč na účet a 71 937 Kč na jiný závazek) měla žalovaná splatit celkem částku 323 928 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou dlužné částky byly kromě úroků z prodlení mj. upraveny sankce ve formě smluvní pokuty ve výši 50 % zůstatku dlužné jistiny, nákladů na 1. upomínku ve výši 500 Kč a na druhou upomínku 750 Kč. Z výpisů detailu pohybu na účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalované byla dne , datum, na její účet převedena částka 14 163 Kč a dne , datum, byla převedena částka 71 937 Kč na jiný účet žalobkyně. Žalovaná byla opakovaně upomínána o úhradu dluhu dopisy žalobkyně ze dne , datum, , , datum, a , datum, .5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Soud posoudil smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 580 a § 588 o. z. jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy, k čemuž jej vedly následující úvahy a okolnosti. Předně je nutno uvést, že smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská. Podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Na poskytovatele úvěru by měl být kladen požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru by měl odpovídat jeho ekonomickému riziku. Z textu předmětné smlouvy je zřejmé, že byla sepsána žalobkyní předem (a to včetně přílohové smlouvy o doplňkové službě „, Anonymizováno, “) a následně byla zaslána žalované e-mailem a stvrzena autorizačním SMS kódem, tedy byla uzavřena distančním způsobem. Žalovaná samotný text smlouvy evidentně nemohla ovlivnit, souhlas s textem smlouvy pouze stvrdila autorizačním kódem a následnou verifikační platbou (viz. čl. 22). Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 104 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do společně s poplatky v celkové částce 17 900 Kč, s úrokem ve výši 25,34 % ročně (celkem dle smlouvy 99 256 Kč) a s náklady doplňkové služby „, Anonymizováno, “ v celkové částce 120 672 Kč, tedy v součtu měla žalovaná žalobkyni uhradit částku 341 828 Kč, což činí více než trojnásobek půjčené částky. Doplňková služba „, Anonymizováno, “ je službou, která je spotřebiteli nabízena jakožto pro něj „výhodná“ (možnost odložení či přerušení splácení v těžkých životních situacích), opak je nicméně pravdou, neboť cena takové služby, kdy žalovaná má zaplatit dalších 120 672 Kč (tj. 116 % výše jistiny úvěru), a to v podstatě pouze za to, že vůči ní ve vymezených situacích nebudou uplatněny sankce z prodlení, je absolutně nepřiměřená a neadekvátní povaze této „služby“. Tato doplňková služba je zcela evidentně koncipována především k obohacení žalobkyně, která za tuto službu neposkytuje žádné odpovídající protiplnění a navíc cenu této služby ani nezahrnuje do RPSN, což zkresluje pohled na celkové náklady úvěru. Soudu je známo z jeho činnosti, že uvedené typy služeb poskytují bankovní subjekty za minimální poplatek či zcela zdarma. Smlouva o úvěru se jeví jako celkově nevyvážená v neprospěch spotřebitele, plná nepřehledných a zavádějících podmínek a vytváří tak nerovnováhu v právech a povinnostech obou stran v neprospěch spotřebitele. Takováto ujednání jsou ve spotřebitelských smlouvách zakázaná (§ 1813 o. z.).7. Ze všech uvedených důvodů soud hodnotí smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, včetně jejích příloh jako absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona a není zde rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Sjednaný úrok, nepřiměřené poplatky za poskytnutí finančních prostředků spolu s dalšími smluvními pokutami a sankcemi nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez těchto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Pro posouzení platnosti smlouvy je lhostejné, zda žalobkyně uvedené sankce či cenu doplňkových služeb činí předmětem žaloby či nikoliv. Smlouva o úvěru je tedy s poukazem na shora uvedené neplatným právním jednáním jako celek. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat.8. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Pokud jde o přijaté plnění, žalovaná fakticky na svůj účet obdržela pouze částku 14 163 Kč. Pokud jde o částku 71 937 Kč, žalobkyně dle svých tvrzení splatila za žalovanou jiný její závazek, a to ze smlouvy č. , hodnota, . Soud vyzval žalobkyni přípisem ze dne 14. 11. 2025 k doložení této smlouvy, žalobkyně ji však na výzvu soudu nedoložila, k jednání se nedostavila. Žalovaná k této otázce uvedla pouze tolik, že existovala jiná předchozí půjčka od žalobkyně a ta sama nabídla žalované další úvěr na její splacení. Zda byla předcházející smlouva č. , hodnota, platným právním jednáním, a zda tedy žalobkyně za žalovanou skutečně plnila existující závazek, je otázkou, která nebyla v tomto řízení zodpovězena. Jednoznačně bylo prokázáno pouze to, že žalovaná přijala od žalobkyně na svůj účet částku 14 163 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná na pohledávku ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, plnila celkem částku 107 976 Kč (viz. rozpis splátek čl. 40), je tedy zřejmé, že bezdůvodné obohacení (ať již v rozsahu 14 163 Kč nebo 86 100 Kč) v plném rozsahu vrátila, což je důvodem pro zamítnutí žaloby.9. Pro úplnost soud uvádí, že nevyvodil žádné závěry z listin, které se vztahují ke zjišťování úvěruschopnosti žalované, neboť smlouvu o úvěru shledal z důvodů shora uvedených neplatnou.10. Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a na jejich náhradu by měla nárok procesně úspěšná žalovaná, té však žádné náklady nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků