4 C 342/2025-31 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 280 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na jejímž podkladě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit společně s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 10 500 Kč, celkem tedy 25 500 Kč, do 6. 4. 2025. Dále žalobkyně nárokuje smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč za prodlení žalované s úhradou jednotlivých splátek (5 x 500 Kč). Žalovaná své smluvní povinnosti neplnila, ke dni podání návrhu dle uhradila na svůj dluh pouze 9 720 Kč.K ústnímu jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila, žalovaná se nedostavila, předvolání se žalobou jí byly řádně doručeny do datové schránky fikcí dne 15. 12. 2025. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Soud provedl žalobkyní předložené důkazy a učinil z nich následující zjištění: Z listiny označené jako smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v 5 splátkách po 5 100 Kč (3 000 Kč na jistinu a 2 100 Kč na poplatek) v termínu do 6. 4. 2025. Celkem měla tedy žalovaná zaplatit částku 25 500 Kč. Dále má dle smlouvy žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou každé ze splátek. Z potvrzení o provedené platbě a z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že částka 15 000 Kč byla poukázána na účet žalované dne , datum, . Žalovaná byla ze strany žalobkyně vyzýván k úhradě dluhu dopisem ze dne , datum, .Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o podnikatelském úvěru a dospěl k závěru, se jedná o neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o.z. z níže uvedených důvodů. V daném případě žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč na dobu 2 měsíců a 10 dnů s poplatkem ve výši 70 % z jistiny, což je částka nepřiměřeně vysoká. Odměnou za poskytnutí úvěru má být přiměřeně vysoký úrok, nikoli poplatek takové výše. Poplatky v bankovní praxi mají mít spíše vedlejší charakter a obvykle tvoří zanedbatelnou část jistiny. Zdánlivě se zde sice jedná o úvěr „bez úroku“, nicméně pokud bychom brali jako odměnu namísto úroku právě poplatek v celkové částce 10 500 Kč, pak by se ve výsledku de facto jednalo o úrok ve výši cca 360 % ročně. V projednávané věci není zřejmé, jak byly poplatky určeny, proč byly určeny právě v této výši, co mají pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatků a jejich nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tyto poplatky za rozporné s dobrými mravy. Soud v návaznosti na to uzavřel, že neplatná je celá smlouva o úvěru, neboť požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Dále nelze přehlédnout, že ve smlouvě figurují další citelné sankce vztažmo k prodlení žalovaného. Jedná se nejen o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, ale rovněž o jednorázovou smluvní pokutu 500 Kč spojenou s prodlením s úhradou každé jednotlivé splátky. Soud si je vědom skutečnosti, že se v daném případě jedná o úvěr podnikatelský, nicméně i zde platí, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 23 ICdo 56/2019).S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991, § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná přijala částku 15 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Žalovaná již splatila částku 9 720 Kč, zbývá jí tedy doplatit žalobkyni částku 5 280 Kč. Soud proto výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 280 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky, a to od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalované výzvu k plnění. V dané věci byla výzva k plnění závazku odeslána dne 26. 9. 2025, za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne 29. 9. 2025, dnem 30. 9. 2025 se tedy žalovaná ocitla v prodlení, od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 o.z., jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 12 % ročně. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř..Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť žalobkyní nárokovaná částka nad rámec částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku nemá oporu v platné smlouvě.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., převážný procesní úspěch ve věci měla žalovaná a měla by tedy nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení. Vzhledem však k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 200 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1a) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce 800 Kč odpovídající návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl oproti návrhu „klasickému“, který má být zpoplatněn částkou 1 000 Kč, činí 200 Kč.