4 C 352/2025-45 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 095,34 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž podkladě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 24 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit společně s obchodním úrokem ve výši 39 % ročně a administrativním poplatkem v částce 14 400 Kč, celkem se zavázala splatit částku 62 120 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 1 295 Kč (poslední splátka 1 255 Kč). Žalovaná úvěr řádně nesplácela, žalobkyně proto ke dni , datum, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Žalobkyně eviduje za žalovanou pohledávku na jistině úvěru v částce 15 922 Kč, na obchodním úroku v částce 3 283 Kč, na poplatcích v částce 2 100 Kč, na úrocích z prodlení v částce 707,92 Kč, na smluvních pokutách v částce 5 332,42 Kč a na nákladech upomínání v částce 1 750 Kč, celkem tedy žalovaná dluží částku 29 095,34 Kč.K ústnímu jednání dne , datum, se žalovaná nedostavila, předvolání se žalobou jí byly řádně doručeny dne 29. 12. 2025. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Soud provedl žalobkyní předložené důkazy a učinil z nich následující zjištění: Z listiny označené jako Smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční částku 24 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet ve 47 měsíčních splátkách po 1 295 Kč a jedné splátce po 1 255 Kč, společně s úrokovým navýšením 39 % ročně a společně s administrativním poplatkem ve výši 14 400 Kč, celkem se žalovaná zavázala žalobkyni zaplatit částku 62 120 Kč. Dále má dle smlouvy ve spojení s Obchodními podmínkami a Sazebníkem žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné splátky, ve výši 0,1 % denně z aktuální výše celkové částky, s níž je dlužník v prodlení a ve výši 50 Kč za každé jednotlivé porušení smlouvy. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že poskytla částku 24 000 Kč na účet žalované dne , datum, . Žalovaná byla ze strany žalobkyně vyzývána k úhradě dluhu s upozorněním na možnost zesplatnění dopisem ze dne , datum, , zesplatnění dluhu ke dni , datum, bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, .Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva č. , hodnota, “, která svým obsahem odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, se jedná o neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o.z.. Žalovaná obdržela od žalobkyně (dále též „věřitel“) částku 24 000 Kč a zavázala se zaplatit věřiteli úrok 39 % ročně a poplatek 14 400 Kč, tj. celkem odměnu za půjčení finančních prostředků v částce 38 120 Kč. Soud pokládá za zcela neadekvátní, aby věřitel nad rámec odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být přiměřený úrok, svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky, až tyto společně s úrokem tvoří 159 % půjčené jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není zřejmé, jak byl poplatek určen, proč byl určen právě v této výši, jaké náklady věřitele má pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatku a jeho nejasnému vymezení a účelu soud pokládá poplatek ve spojení s hraničně vysokým obchodním úrokem (představujícím cca čtyřnásobek průměrné úrokové sazby) za rozporný s dobrými mravy. Argumentaci žalobkyně, že poplatek pokrývá náklady online kontraktace a komunikace s klientem, soud pokládá za nesrozumitelnou a nepřiléhavou. Elektronická komunikace a distanční uzavíráni smluv je v současnosti naopak masivně využíváno bankovními i nebankovními subjekty pro usnadnění a zrychlení kontraktačního procesu s minimálními náklady. Nelze dále přehlédnout, že ve smlouvě figurují další citelné sankce vztažmo k prodlení žalované. Jedná se především o kumulované smluvní pokuty vztahující se k prodlení s jednotlivou splátkou i k prodlení s úhradou celkově dlužné částky, což především ve spojení s ostatními smluvními ujednáními v neprospěch spotřebitele se jeví jako zcela nepřiměřené. V daném případě byla smlouva předem předtištěna a uzavřena distančně, žalovaná tedy její text těžko mohla ovlivnit. Stěží lze předpokládat, že by smlouva byla ze strany věřitele uzavřena bez ujednání o takto vysokých poplatcích, úrocích i dalších sankcích. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli rozhodnutí Krajského soudu v Plzni např. č.j. 25 Co 169/2017–64 ze dne 26. 7. 2017, č.j. 25 Co 335/2018-80 ze dne 30. 1. 2019, č.j. 25 Co 107/2020-80 ze dne 21. 4. 2020, která se zabývají problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků u žalobcem odkupovaných pohledávek. Názor krajského soudu na problematiku poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci. Zbývá dodat, že smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Od poskytovatele úvěru se očekává splnění požadavku přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Žalobkyně si ekonomickou schopnost žalované splácet úvěr zjišťovala, jak sama tvrdí a jak vyplývá i z provedených důkazů. Kombinace vysokého úroku, poplatků a sankcí, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, kdy autonomie vůle subjektů nemůže být bezbřehá.S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991, § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná přijala částku 24 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Žalovaná však již dle tvrzení žalobkyně a rozpisu splátek uhradila na svůj závazek celkem částku 32 375 Kč, bezdůvodné obohacení tak v plném rozsahu vrátila a soud proto žalobu zamítl.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst.1 o.s.ř., procesní úspěch ve věci měla žalovaná, které však žádné náklady nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok III.).Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 291 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce 1 164 Kč odpovídající návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl oproti návrhu „klasickému“, který má být zpoplatněn částkou 1 455 Kč, činí 291 Kč.