4 C 367/2025-27 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 87 500 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na jejímž podkladě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit společně s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 35 000 Kč, celkem tedy 85 000 Kč, do , datum, . Žalovaný své smluvní povinnosti nesplnil a ke dni podání návrhu neuhradil na svůj dluh ničeho.K ústnímu jednání dne , datum, se žalobkyně nedostavila, předvolání měla doručeno do datové schránky dne 30. 12. 2025. Žalovaný se k jednání rovněž nedostavil, předvolání se žalobou měl doručeny do datové schránky dne 22. 12. 2025. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Soud provedl žalobkyní předložené důkazy a učinil z nich následující zjištění: Z listiny označené jako smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční částku 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v 5 splátkách po 10 000 Kč společně s poplatkem 7 000 Kč (tj. splátka vždy ve výši 17 000 Kč) v termínu do , datum, . Celkem má tedy žalovaný zaplatit částku 85 000 Kč. Z potvrzení o provedené platbě a potvrzení , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že částka 50 000 Kč byla poukázána na účet žalovaného č. , hodnota, dne , datum, . Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzýván k úhradě dluhu dopisem ze dne 31. 10. 2025.Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o podnikatelském úvěru a dospěl k závěru, se jedná o neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o.z. z níže uvedených důvodů. V daném případě žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč na dobu 10 týdnů s poplatkem ve výši 70 % z jistiny, což je částka v případě tak krátkého časového období, na který byly prostředky poskytnuty, nepřiměřeně vysoká. Odměnou za poskytnutí úvěru má být přiměřeně vysoký úrok, nikoli poplatek takové výše. Poplatky v bankovní praxi mají mít spíše vedlejší charakter a obvykle tvoří zanedbatelnou část jistiny. Zdánlivě se zde sice jedná o úvěr „bez úroku“, nicméně pokud bychom brali jako odměnu namísto úroku právě poplatek v celkové částce 35 000 Kč, pak by se ve výsledku de facto jednalo o úrok ve výši cca 420 % ročně. V projednávané věci není zřejmé, jak byly poplatky určeny, proč byly určeny právě v této výši, co mají pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatků a jejich nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tyto poplatky za rozporné s dobrými mravy. Soud v návaznosti na to uzavřel, že neplatná je celá smlouva o úvěru, neboť požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Dále nelze přehlédnout, že ve smlouvě figurují další citelné sankce vztažmo k prodlení žalovaného (byť nejsou předmětem žaloby). Jedná se nejen o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, ale rovněž o jednorázovou smluvní pokutu 500 Kč spojenou s prodlením s úhradou každé jednotlivé splátky. Soud si je vědom skutečnosti, že se v daném případě jedná o úvěr podnikatelský, nicméně i zde platí, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 23 ICdo 56/2019).S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991, § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný přijal částku 50 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila, soud proto výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky, a to od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalovanému výzvu k plnění. V dané věci byla výzva k plnění závazku ze dne 31. 10. 2025 odeslána dne 5. 11. 2025, za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne 11. 11. 2025, k plnění byla poskytnuta třídenní lhůta, dnem 15. 11. 2025 se tedy žalovaný ocitl v prodlení, od tohoto data je proto povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 o.z., jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 11,5 % ročně. Soud stanovil žalovanému lhůtu k plnění v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř..Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť žalobkyní nárokovaná částka nad rámec částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku nemá oporu v platné smlouvě.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobkyně se zohledněním předmětu řízení včetně veškerého příslušenství v tomto sporu uspěla z 56 %, žalovaný z 44 %, žalovaný proto zaplatí žalobkyni 12 % jejích nákladů (56 % mínus 44 %). Náklady žalobkyně tvoří odměna za 3 úkony právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. po 4 620 Kč (tj. 13 860 Kč), 3x režijní paušál po 450 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky (tj. 1 350 Kč), dále 21 % DPH v částce 3 194,10 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. a soudní poplatek ve výši 3 500 Kč, celkem tedy činí náklady žalobkyně částku 21 904 Kč, 12 % z této částky pak představuje 2 628,50 Kč, což jsou náklady, které je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Výrokem IV. a V. soud uložil účastníkům povinnost zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v celkové částce 875 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., a to dle míry jejich procesního neúspěchu. Žalobkyni tak stíhá povinnost uhradit 44 % tohoto poplatku (tj. 385 Kč) a žalovaného povinnost uhradit 56 % tohoto poplatku (tj. 490 Kč), to vše rovněž v třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř..