4 C 8/2026-38 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 48 630 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, poskytla dne , datum, a dne , datum, úvěrové prostředky, které se žalovaný zavázal splácet společně s úrokem 40 % měsíčně, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl splácet každý měsíc smluvní úrok ve výši 40 % z dlužné jistiny, jistinu mohl splatit kdykoli během trvání smlouvy. Žalobkyně úvěr zesplatnila pro neplnění podmínek smlouvy ke dni , datum, . Žalobkyně požaduje na žalovaném dlužnou částku 48 630 Kč, sestávající z dlužné jistiny 30 000 Kč, ze smluvního úroku za prvý měsíc v částce 12 000 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 6 630 Kč.K ústnímu jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila, žalovaný se k jednání nedostavil, předvolání s návrhem měl doručeny fikcí dne 9. 2. 2026. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěrové prostředky do výše 8 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s úrokovým navýšením 40 % měsíčně, a to tím způsobem, že bude měsíčně hradit úroky, jistinu může zcela splatit kdykoli během trvání smlouvy. Z potvrzení o provedené platbě a z výpisu z účtu žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, částky 8 000 Kč, 10 000 Kč a 12 000 Kč, celkem tedy 30 000 Kč. Dopisem ze dne 8. 3. 2025 žalobkyně dluh zesplatnila, o úhradu dluhu žalovaného upomínala dále dopisem ze dne 19. 10. 2025.Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ a dospěl k závěru, že toto právní jednání je nutné hodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku. Dle uzavřené smlouvy žalovaný mohl načerpat úvěrové prostředky do výše 8 000 Kč a zavázal se platit žalobkyni úrok 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně). Soud pokládá takový úrok za zcela rozporný s dobrými mravy, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Je skutečností obecně známou i známou soudu z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank pro obdobné (kontokorentní, revolvingové) úvěry se pohybují mezi 20 - 30 % ročně. Soud posoudil smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 588 o. z. jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy, přičemž tato neplatnost působí od počátku. Dále je nutno uvést, že smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. V daném případě byla smlouva předem předtištěna, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky a další konkrétní údaje související s osobou žalované, která smlouvu uzavírala distančně, tedy její text těžko mohla ovlivnit. Stěží lze předpokládat, že by smlouva byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích (žalovaná jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu). Od poskytovatele úvěru se právem očekává přiměřenost a poctivost jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Žalobkyně sama tvrdí, že si ekonomickou schopnost žalované splácet úvěr zjišťovala, jak vyplývá i z některých provedených důkazů. Úroky, které žalobkyně požadovala, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, kdy autonomie vůle subjektů nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích č.j. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat.S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Pro úplnost se uvádí, že žalobkyně se smluvně zavázala poskytnout žalovanému pouze úvěrovou částku 8 000 Kč, nikoli 30 000 Kč, přesto téhož dne (, datum, ) bylo žalovanému poukázáno na účet dalších 22 000 Kč, aniž by žalobkyně tvrdila a prokazovala, že by došlo k jakémukoli ujednání stran o navýšení úvěru. Poskytnutí částky 22 000 Kč by tedy i v případě platnosti smlouvy postrádalo smluvní oporu. Shrnuje se, že žalovaný přijal částku 30 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení, který náleží žalobkyni od realizace výzvy k plnění. Výzva k plnění byla v dané věci prokazatelně učiněna dopisem žalobkyně ze dne 19. 10. 2025, který dle podacího lístku žalobkyně odeslala dne 21.10.2025 a poskytla ve výzvě žalovanému lhůtu 3 dnů k úhradě dluhu. Za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne 24. 10. 2025 a s ohledem na třídenní lhůtu k plnění se žalovaný ocitl v prodlení dnem 28. 10. 2025, od tohoto data je proto povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 o.z., jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Ve zbývajícím rozsahu soud nárok žalobkyně žalobou uplatněný jako nedůvodný zamítl (výrok II.), neboť další uplatňované částky s příslušenstvím nemají oporu v platné smlouvě.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně měla v tomto sporu procesní úspěch v rozsahu 58 % (neúspěch v rozsahu 42 %), má proto nárok na 16 % svých nákladů (58 - 42). Náklady žalobkyně tvoří odměnu za 3 úkony právní služby po 700 Kč (tj. 2 100 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb, 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky (tj. 300 Kč) a soudní poplatek ve výši 1 946 Kč, celkem tedy činí náklady řízení žalobkyně částku 4 346 Kč, 16 % z této částky pak představuje 695 Kč. V daném případě bylo postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení zaplatí žalovaný ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).