5 C 266/2025-56 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 46 905,99 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 443 Kč od , datum, do zaplacení. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce číslo , hodnota, dne , datum, . Na základě této smlouvy , datum, byla žalovanému vyplacena zápůjčka ve výši 25 000 Kč, když žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 81 135 Kč v 59měsíčních splátkách po 1 353 Kč a 60 splátku ve výši 1 308 Kč. Částka 81 135 Kč byla tvořena poskytnutou jistinou, obchodním úrokem ve výši 32 135 Kč a administrativním poplatkem ve výši 24 000 Kč. Splatnost první splátky nastala , datum, . Žalovaný však hradil pouze částečně, ocitl se v prodlení, žalobkyně proto ke dni , datum, úvěr zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 19 417 Kč (na jistině žalovaný do dne zesplatnění uhradil 5 583 Kč), na neuhrazených úrocích zbývalo uhradit 3 626 Kč (na těchto úrocích žalovaný celkem uhradil 19 195 Kč z celkových 22 821 Kč), na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky zbývá částka 2 400 Kč (žalovaný měl uhradit 12 800 Kč, z čehož do dne zesplatnění uhradil 10 400 Kč). Za dobu do zesplatnění žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z neuhrazených částí zápůjčky v celkové výši 293,93 Kč. Zákonný úrok z prodlení od zesplatnění do , datum, pak činí 6 169,06 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný se ocitl v prodlení, v souladu s čl. 13.3 obchodních podmínek a s čl. 9 smlouvy o zápůjčce má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, která představuje částku 3 395 Kč do dne zesplatnění a od zesplatnění do , datum, částku 9 105 Kč, tedy celkem smluvní pokuta představuje 12 500 Kč. Žalobkyně rovněž uplatňovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku před podáním žaloby.2. K výzvě soudu učiněné usnesením ze dne , datum, č. j. 5 C 266/2025 – 39 doplnila žalobkyně svá tvrzení, když uvedla, že žalovaný uhradil celkem 26 splátek v celkové výši 35 178 Kč.3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se žalovaný nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dne , datum, dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, když u jmenovaného byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se k jednání dostavila na svém návrhu plně setrvala, i po seznámení o právním názoru na věc soudem.4. Žalobkyně soudu předložila smlouvu číslo , hodnota, uzavřenou dne , datum, , výpis splátkového kalendáře, obchodní podmínky i sazebník. Soud zhodnocením těchto listinných důkazů dospěl k závěru, že dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal z poskytnuté částky hradit úrok ve výši 39 % ročně, administrativní poplatek ve výši 400 Kč měsíčně, a to v pravidelných měsíčních splátkách při celkovém jejich počtu 60. Žalovaný se tak zavázal uhradit žalobkyni celkem 81 135 Kč v 60 splátkách při výši první až padesáté deváté splátky 1 353 Kč a šedesáté splátky 1 308 Kč. Administrativní poplatky pak činily 24 000 Kč (400 x 60), což představuje 96 % poskytnuté částky. V úvěrové smlouvě byla rovněž obsažena sankční ujednání pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru, a to smluvní pokuty dle sazebníku (bod 9 úvěrové smlouvy), dále smluvní pokuta za každé jednotlivé porušení v souladu se sazebníkem (dle bodu 13 úvěrové smlouvy).5. Soud po právní stránce dospěl k závěru, že smlouva výše prezentovaná, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je neplatné právní jednání ve smyslu § 580 o. z., kdy tato neplatnost je neplatností absolutní dle § 580 o. z., působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě totiž smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhou práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/EHS, judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, poplatky, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy, její podmínky, nemohl ovlivnit. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalovaném též poplatky, aniž by bylo uvedeno, jak tyto poplatky určila, a proč právě v dané výši, když administrativní poplatek měl stíhat žalovaného ve výši 400 Kč každý měsíc po dobu splácení celého úvěru, čímž žalovaný na tomto poplatku měl souhrnně zaplatit 24 000 Kč, což je 96 % z poskytnuté jistiny úvěru, to je z částky 25 000 Kč. Vedle tohoto administrativního poplatku měl hradit ještě úrok ve výši 39 % ročně. Tím měl zaplatit vedle poskytnuté částky 25 000 Kč dalších 24 000 Kč na administrativním poplatku a dalších 32 135 Kč na úroku. Soud považuje takovouto výši odměny vztažmo k půjčené částce za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčené peněžní prostředky ve formě úroku víceméně přiměřené, navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků, zde označeného administrativní poplatek, v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky přesáhnout částku zapůjčenou (zapůjčeno 25 000 Kč, vráceno mělo být 81 135 Kč, tedy o více jak 100 %, než bylo poskytnuto). Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených administrativních poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany, a to ani odkazem na autonomii vůle, neboť autonomie vůle nemůže být bezbřehá. Z uvedených důvodů soud shledal celou smlouvu absolutně neplatnou, když nelze ujednání o administrativním poplatku oddělit od úvěrové smlouvy samotné, neboť je zřejmé, že smlouva bez administrativního poplatku by uzavřena nebyla, tento administrativní poplatek měl své místo v textu úvěrové smlouvy. Nelze rovněž odhlédnout od systému smluvních pokut, které byly v úvěrové smlouvě pro případ prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek, potažmo dluhu samotného sjednány. Jednalo se tak o další mechanismus, který navyšoval částku, jež by měl žalovaný žalobkyni uhradit. Takovéto ujednání svědčí o nerovnovážném postavení smluvních stran, kdy tou slabší stranou je spotřebitel. Smlouva shora uvedená je tak dle názoru soudu s poukazem na shora uvedené neplatným právním jednáním jako celek. O tomto právním názoru byla žalobkyně na soudním jednání spravena, aby rozhodnutí ve věci bylo předvídatelné.6. S ohledem na shora uvedené, kdy k důkazu předložená smlouva o úvěru, je smlouvou absolutně neplatnou, bylo by na místě poskytnuté plnění žalovanému posuzovat jako plnění bez právního důvodu dle § 2991 a následující o. z. V této souvislosti soud vycházel z prokázaného, že žalobkyně žalovanému na jeho účet číslo , č. účtu, dne , datum, připsala částku ve výši 25 000 Kč, což bylo prokázáno nejenom zprávou , právnická osoba, ., ale též výpisem z účtu (listinný důkaz na č. l. 13 spisu). Žalovaný však na poskytnuté částce žalobkyni již vrátil celkem 26 splátek v celkové výši 35 178 Kč, jak sama tvrdila žalobkyně, a žalovaný nesporoval. Je tak zřejmé, že žalovaný zaplatil více, než mu bylo poskytnuto. Soud proto žalobu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno.7. Soud sice k důkazu provedl výpis informací, předžalobní upomínku žalobkyně datovanou , datum, , obchodní podmínky žalobkyně, oznámení o zesplatnění datované , datum, , údaje k internetovému bankovnictví, formulář příjmů a výdajů, ale s ohledem na shora uvedený právní názor z těchto listin nedovodil pro věc žádných zjištění.8