5 C 46/2026-62 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 26 750,69 Kč, úroku ve výši 27,57 % ročně z částky 26 750,69 Kč od 27. 1. 2025 do 27. 4. 2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 26 750,69 Kč od 28. 4. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26 750,69 Kč od 27. 1. 2025 do zaplacení a částky 300 Kč představující náklady upomínky. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému standardní neúčelový úvěr tak, že 27 500 Kč převedla na účet zákazníka – žalovaného, a to dne , datum, , když zbývající částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal celkem uhradit 44 424 Kč v pravidelných 36měsíčních splátkách po 1 234 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, kdy splatnost první splátky byla dohodnuta na , datum, . Smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyně proto zesplatnila úvěr oznámením ze dne 26. 1. 2025. Žalovanému byly odeslány upomínky 26. 11. 2024 a 25. 12. 2024, jakož i zesplatnění smlouvy výše uvedené. Za každou z těchto upomínek je žalovaný povinen uhradit náklad ve výši 100 Kč v souladu s článkem IV. bod 4 písm. b) smlouvy o úvěru. Žalovaný byl v době zesplatnění v prodlení s úhradou částky 32 030 Kč, kdy tato se skládala z neuhrazených dlužních splátek 3 702 Kč a zesplatněné částky jistiny ve výši 28 328 Kč. Po zesplatnění žalovaný uhradil ve splátkách 5 279,31 Kč, která byla započtena na úhradu dlužných splátek ve výši 3 702 Kč a zbývající část na dlužnou jistinu. Smluvní strany ve smlouvě sjednaly úrokovou sazbu ve výši 27,57 % ročně, kterou žalobkyně požaduje z neuhrazené jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění, přičemž po 90 dnech po zesplatnění požaduje úrok v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále žalobkyně podotkla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala dostatečně, využila veřejně dostupné informace, nahlédla do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, katastru nemovitostí, výpisu z registru REPI, vlastní databáze, rovněž vycházela z údajů, které jí žalovaný uvedl přímo do žádosti o spotřebitelský úvěr. Žalovaný žalobou uplatněnou částku neuhradil i přes písemnou upomínku odeslanou 26. 1. 2025.2. Žalovaný tvrdil, že v únoru, březnu, dubnu, květnu a červnu 2025 zaplatil vždy 2 500 Kč, to je v součtu 12 500 Kč a dále v srpnu 2025 5 000 Kč, v září 2025 2 500 Kč, což je dohromady 20 000 Kč. Potvrdil, že na svůj účet od žalobkyně obdržel částku 27 500 Kč.3. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, důkazy hodnotil v intencích § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyní jako poskytovatelem a žalovaným jako zákazníkem, úvěrovaným. Vzhledem k tomu, že v dané smlouvě žalovaný vystupoval jako spotřebitel, tak jak jej vymezuje § 419 o. z., a mezi smluvními stranami byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v intencích § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud tím, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy jako poskytovatel úvěru důkladně posoudila úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného, tak jak ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. V tomto ohledu soud dospěl ke kladnému závěru, tedy shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky řízení platnou. Vycházel z čestného prohlášení žalovaného datovaného , datum, ohledně závazků a výdajů spotřebitele, posouzení úvěruschopnosti zákazníka, prohlášení samotného spotřebitele, prohlášení rodičů spotřebitele, z potvrzení o platbě SIPO, z výplatního lístku za květen 2024 až srpen 2024, z detailů úhrady z účtu u , právnická osoba, . a výpisu z insolvenčního rejstříku žalovaného, z registru platebních informací. Zhodnocením těchto listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žalovaný měl stálý měsíční příjem ve výši 35 200 Kč, byl v pracovním poměru, žil u rodičů, kterým na náklady na bydlení přispíval měsíčně částkou 7 000 Kč, běžné výdaje byly vyčísleny u žalovaného částkou 3 400 Kč měsíčně, neměl žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně kalkulovala rovněž s částkou 4 860 Kč měsíčně představující životní minimum a dospěla k závěru, že měsíční splátka úvěru 1 234 Kč je akceptovatelná pro žalovaného. Soud se s tímto závěrem ztotožnil. Rovněž nebylo zjištěno, že by žalovaný byl v exekuci, či v insolvenčním řízení. Soud proto uzavřel, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně, s náležitou péčí zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.5. Z výše uvedené úvěrové smlouvy č. , hodnota, bylo dále prokázáno, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal tento hradit v pravidelných 36měsíčních splátkách po 1 234 Kč při splatnosti první splátky připadající na , datum, a poslední na den , datum, . Smluvní strany sjednaly úrokovou roční sazbu 27,57 %, když žalovaný se zavázal uhradit celkovou cenu úvěru v částce 44 424 Kč. Peněžní prostředky od žalobkyně byly poukázány na účet zákazníka - žalovaného č. , č. účtu, , a to dne , datum, ve výši 27 500 Kč jak bylo prokázáno potvrzením o provedené transakci. Z tohoto účtu odešla částka ve výši 1 Kč dne , datum, na účet žalobkyně. Z potvrzení o provedené transakci (listinný důkaz na č. l. 25 spisu), bylo dále prokázáno, že částka 2 500 Kč byla poukázána , datum, na účet , jméno FO, číslo , č. účtu, jako provize zprostředkovatelem, když tato platba odešla na pokyn zákazníka přímo zprostředkovateli, jak patrno z obsahu úvěrové smlouvy a jak bylo podloženo formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru. Z přehledu vyhledaných plateb bylo prokázáno, že žalovaný na účet žalobkyně z titulu výše uvedené úvěrové smlouvy poukázal dne 20. 2. 2025 - 2 500 Kč, 21. 3. 2025 - 2 500 Kč, 24. 4. 2025 - 2 500 Kč, 22. 5. 2025 - 2 500 Kč, 27. 6. 2025 - 2 500 Kč, 15. 8. 2025 - 5 000 Kč a 29. 9. 2025 - 2 500 Kč, tedy v součtu 20 000 Kč. Z realizovaných plateb je zřejmé, že žalovaný nedodržel datum splatnosti první splátky připadající na , datum, , žalobkyně proto důvodně dopisem ze dne 26. 1. 2025 přistoupila k zesplatnění úvěru (jak prokázáno dopisem datovaným 26. 1. 2025 - listinný důkaz na č. l. 27 spisu). Žalobkyně tak využila ve smlouvě obsaženého ujednání a úvěr zesplatnila v souladu s čl. 12.2.1 úvěrové smlouvy. Tím využila ve smlouvě obsaženého ujednání. Výše úroku byla obsažena přímo v úvěrové smlouvě, tento činil 27,57 % ročně, a byl shledán jako úrok přiměřený, představující odměnu za poskytnuté finanční prostředky v souladu s § 2395 o. z. Žalobkyně tento požadovala z nesplacené jistiny za období od 27. 1. 2025 do 27. 4. 2025 a následně od 28. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, když tento úrok je souladný s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb.6. Z předložené úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal k úhradě celkové ceny úvěru 44 424 Kč. Jak bylo prokázáno přehledem vyhledaných plateb, žalovaný celkem v období od února 2025 do září 2025 uhradil 20 000 Kč, což znamená, že mu zbývá doplatit 24 424 Kč, nikoliv žalobkyní tvrzených 26 750,69 Kč. V této souvislosti soud uvádí, že tvrzení žalobkyně, že žalovaný po zesplatnění úvěru, to je po 26. 1. 2025 uhradil 5 279,31 Kč není pravdivé, neboť po tomto datu žalovaný uhradil plných 20 000 Kč v jednotlivých splátkách popsaných shora. Listina předložená žalobkyní označená jako bonita smlouvy (listina na č. l. 17–18 spisu), není dostatečným důkazem prokazujícím tvrzení žalobkyně o realizaci platby ve výši 5 279,31 Kč po zesplatnění úvěru. Soud proto uzavřel, že žalovaný z částky 44 424 Kč uhradil toliko 20 000 Kč, zbývá proto doplatit 24 424 Kč, soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno, když co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, soud ji nemohl poučit v intencích § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby svá tvrzení k částce 2 326,69 Kč doplnila, na podporu svých tvrzení navrhla důkazy. Soud není oprávněn ani povinen poučení v intencích § 118a o. s. ř. činit jinak, a není ani povinen jen za tímto účelem odročovat jednání. Soud pro úplnost dodává, že částka 300 Kč představuje poplatky za tři upomínky po 100 Kč datované 26. 11., 25. 12. 2024 a 26. 1. 2025, jež byly účtovány v souladu s obsahem úvěrové smlouvy a formulářem pro standartní informace. Soud i v tomto rozsahu žalobě vyhověl, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Pro úplnost dodává, že úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1968, § 1970 o. z