8 C 12/2026-42 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem žalované pohledávky, která vůči žalované původně vznikla společnosti , právnická osoba, ., jež se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované dne , datum, poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen v 48 pravidelných měsíčních splátkách, když konečná splatnost měla nastat dne , datum, . Úvěr byl úročen smluvním úrokem ve výši 87,53 % ročně. Žalovaná se však dostala do prodlení se splácením úvěru, a proto došlo dne , datum, k zesplatnění veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Předmětem žalobního návrhu je tak pohledávka v celkové výši , částka, , sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, a ze smluvního úroku za dobu od poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění v kapitalizované výši , částka, , nejpozději splatných dne , datum, . Žalovaná žalobkyni či její právní předchůdkyni nezaplatila žádnou částku, ačkoliv jí byla dne , datum, zaslána výzva k plnění před podáním žaloby.2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne , datum, , se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno do její datové schránky již dne , datum, . V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z předložených listinných důkazů.3. Žalovaná se k návrhu na zahájení řízení nijak nevyjádřila.4. Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , ve znění dodatku č. , hodnota, z téhož dne, vzal soud za prokázané, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně společnost , právnická osoba, . o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši , částka, a tato společnost následně tento návrh žalované, učiněný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (viz. předložený dodatek č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru) na jí vyhotoveném standardizovaném formuláři akceptovala, o čemž žalovanou vyrozuměla předloženým oznámením o schválení úvěru ze dne , datum, . Žalovaná se uzavřenou smlouvou zavázala tento úvěr uhradit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po , částka, , splatných vždy nejpozději do 17. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. Úroková sazba činila 87,53 % ročně a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu splácení úvěru. Žalovaná se tedy zavázala z titulu uzavřené úvěrové smlouvy zaplatit celkovou částku ve výši , částka, (48 x , částka, ). Konkrétní parametry úvěru a bližší informace související s jeho poskytnutím vyplývají i z dalších žalobkyní předložených listin, s nimiž měla žalovaná možnost se před uzavřením úvěrové smlouvy seznámit, a to z předsmluvního formuláře a z informací pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru. Dne , datum, byl dále vyhotoven písemný splátkový kalendář k předmětné úvěrové smlouvě, z něhož vyplývá, že poslední splátka v případě řádného splácení měla být uhrazena dne , datum, . Z předloženého dokladu o vyplacení úvěru vzal soud dále za prokázané, že sjednaná částka úvěru ve výši , částka, byla žalované poukázána na její bankovní účet dne , datum, . Žalovaná z titulu uzavřené úvěrové smlouvy neuhradila žádnou částku, když v řízení nebyl v tomto ohledu relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak, v důsledku čehož došlo ke dni , datum, k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících z uzavřené smlouvy, jak bylo žalované oznámeno předžalobní výzvou ze dne , datum, , jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky úvěru v trvání 65 dnů. Žalovaná byla současně vyzvána k okamžité úhradě mj. nesplacené částky jistiny úvěru ve výši , částka, a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru v tehdejší výši , částka, . Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy byla v řízení prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne , datum, mezi obchodní společnostní , právnická osoba, . jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení s předloženým seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, .5. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když již jen s ohledem na výši sjednaného obchodního úroku dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne , datum, a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je tak korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.8. V daném případě se žalovaná nacházela v pozici spotřebitele jakožto slabšího ze smluvních subjektů při uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významnou, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. V posuzovaném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, nemohla žalovaná samotný standardizovaný text návrhu smlouvy, vyhotovený jednostranně právní předchůdkyní žalobkyně, nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.9. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat na právní závěry, k nimž opakovaně ve svých rozhodnutích v obdobných věcech o nárocích právní předchůdkyně žalobkyně ze spotřebitelských úvěrových smluv dospěl Krajský soud v Plzni, a to např. v rozsudcích ze dne , datum, č. j. 25 Co 112/2018-82, ze dne , datum, č. j. 25 Co 127/2018-76, ze dne , d