8 C 57/2026-48 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 72 998,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem žalované pohledávky, která vůči žalované původně vznikla společnosti Multitude Bank p.l.c., jež se žalovanou za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jejích webových stránek uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 72 998,76 Kč, který měl být splacen nejpozději dne , datum, , když žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila.2. K výzvě soudu žalobkyně písemným podáním ze dne , datum, následně doplnila a upřesnila původní žalobní tvrzení tak, že žalovaná po dobu trvání úvěru čerpala finanční prostředky v celkové výši 51 579 Kč a na úvěr po dobu jeho trvání zaplatila celkovou částku ve výši 6 580,12 Kč. , adresa, 998,76 Kč, specifikovaná v žalobním návrhu jako částka čerpaného úvěru, je přitom pohledávkou, která byla postoupena žalobkyni a sestává z jistiny ve výši 44 998,88 Kč, z náhrady účelně vynaložených nákladů v celkové výši 750 Kč (3 x 250 Kč) a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 27 249,88 Kč.3. Žalovaná se k návrhu na zahájení řízení nijak nevyjádřila., právnická osoba, jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne , datum, , se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno do jejích vlastních rukou již dne , datum, . V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z předložených listinných důkazů.5. Z předložené Smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené dne , datum, , vzal soud za prokázané, že mezi společností Multitude Bank p.l.c. jako úvěrujícím a věřitelem na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným a dlužníkem (klientem) na straně druhé mělo dojít distančním způsobem, tj. za pomoci prostředků komunikace na dálku (bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran) ke vzniku závazkového právního vztahu, v jehož rámci se uvedená právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované výše specifikovaný neúčelový bezhotovostní spotřebitelský revolvingový úvěr (s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru), a to až do výše úvěrového limitu 45 000 Kč, přičemž úvěr měl být úročen úrokovou sazbou ve výši 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně. Při této nominální úrokové sazbě za předpokladu poskytnutí úvěru v maximální výši 45 000 Kč činila výše sjednaného úroku částku 35 818,82 Kč, tzn. že celková splatná částka by činila 80 818,82 Kč. Úvěr měl být poskytnut na dobu jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání a měl být splácen v měsíčních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy byly předložené Standardní podmínky ke spotřebitelskému úvěru poskytovanému spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice. Soudu pak byly k důkazu předloženy i Standardní informace o spotřebitelském úvěru, poskytované zájemcům o úvěr před uzavřením smlouvy a dále žalobkyně doložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované a z jakých skutečností v této souvislosti vycházela. Žalobkyně v samotném návrhu na zahájení řízení netvrdila, jaké konkrétní úvěrové částky byly postupně její právní předchůdkyní z titulu předmětné smlouvy na účet žalované poukázány a jaké konkrétní částky žalovaná z titulu uzavřené smlouvy zaplatila, což teprve dodatečně učinila až na základě následné výzvy soudu. Výše jednotlivých úvěrových částek (45 000 Kč + 500 Kč + 2 009 Kč + 2 000 Kč + 1 000 Kč + 1 070 Kč), poskytnutých právní předchůdkyní žalobkyně na bankovní účet žalované, byla v řízení prokázána předloženými potvrzeními o provedených platbách. Současně pak bylo předloženou platební historií prokázáno i dodatečné tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná z titulu svého úvěrového závazku zaplatila pouze částku ve výši 6 580,12 Kč. V řízení pak byla předloženými listinami prokázána aktivní legitimace stávající žalobkyně, na niž byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena v souladu s předloženou smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, , ve spojení s dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, a se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, a předloženou předžalobní výzvou žalobkyně z téhož dne.6. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných úroků z úvěru dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93, Anonymizováno, 13/EHS ze dne , datum, a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě měla smlouva standardizovaný neměnný obsah s tím, že byly do předem připraveného textu pouze doplněny údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.9. V tomto ohledu soud úrok ve výši 146,949 % ročně (tj. ve výši cca 12,25 % měsíčně) hodnotí jako úrok odporující dobrým mravům, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje výši běžné úrokové sazby bank z revolvingových úvěrů v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Obsah ujednání o úrocích tedy v posuzovaném případě zakládá významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je natolik extrémní, že způsobuje poškozování práv slabší smluvní strany, tzn. spotřebitele. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o. z. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle výše citovaného ustanovení § 2395 o. z. je ujednání o úrocích (zároveň je zřejmé, že právní před