9 C 326/2025-47 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 65 671,40 Kč s příslušenstvím, k čemuž uvedla, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne , datum, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 58 551 Kč, kdy se žalovaný zavázal žalobkyni poskytnuté plnění splatit v 10 měsíčních splátkách po 6 506 Kč. Žalovaný však nesplatil splátku splatnou dne 15. 8. 2024, na svůj dluh uhradil pouze jednu splátku ve výši 6 506 Kč a dostal se rovněž do prodlení se zaplacením splátek splatných dne 15. 9. 2024, 15. 10. 2024, 15. 11. 2024 a 15. 12. 2024. Žalobkyně upomínala žalovaného, vyzývala jej k plnění dopisem ze dne 30. 12. 2024, kdy žalovanému oznámila zesplatnění dluhu ke dni 16. 12. 2024. Žalobkyně rovněž požadovala zaplacení úroku z prodlení z částky 57 267,55 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně požadovala zaplacení částky složené ze splátek splatných do zesplatnění ve výši 32 530 Kč, jistiny v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 24 737,55 Kč, smluvní pokuty v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 3 888,85 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 111 Kč, účelně vynaložených nákladů na odeslání upomínky ve výši 600 Kč, na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč, a dále smluvní pokuty za prodlení s úhradou jednotlivých splátek ve výši 2 604 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalobkyně následně k výzvě soudu doplnila svá skutková tvrzení a předložila soudu důkazy, když uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo využito mnohých registrů, jako je Registr rizikových subjektů , právnická osoba, , registr , Anonymizováno, , jakož i skóringového modelu. Dále zmínila, že žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem představuje 45 000 Kč, a že tento příjem plyne z podnikání. Náklady na bydlení dle žalovaného představují částku ve výši 12 500 Kč, ostatní výdaje pak částku ve výši 890 Kč. Žalobkyně rovněž počítala s finanční rezervou ve výši 10 % příjmů žalovaného. Žalobkyně rovněž uvedla, že by primárně žalovaný měl být tím, kdo o převzetí závazku rozhoduje a měl by sám posoudit, zda je a bude schopen takovému závazku dostát.4. Soud rozhodl za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání.5. Žalobkyně soudu předložila úvěrovou smlouvu č. , číslo, ze dne , datum, , uzavřenou mezi účastníky řízení (za žalobkyni smlouva uzavřena na základě doložené smlouvy o obchodním zastoupení prostřednictvím společností , právnická osoba, .), včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 58 551 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 10 měsíčních splátkách po 6 506 Kč. Krom dlužné jistiny se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši 24,73 % ročně. Žalovaný byl tak povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 65 060 Kč. Ve smlouvě byl uveden rovněž celkový měsíční příjem žalovaného, plynoucímu z podnikání žalovaného, ve výši 45 000 Kč, jakož i výdaje žalovaného na bydlení ve výši 12 500 Kč a ostatní pravidelné výdaje ve výši 890 Kč.6. Z přehledu plateb pro smlouvu č. , číslo, ze dne , datum, a z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil pouze jednu splátku, a to dne 30. 7. 2024 ve výši 6 506 Kč.7. Žalobkyně vyrozuměla žalovaného o zesplatnění celého dluhu dopisem ze dne 30. 12. 2024, který rovněž podložila dodejkou.8. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř., jak doložila výzvou samotnou, tak podacím archem.9. Dle složky posouzení žalovaného se podává, že u žalovaného byly uvedeny údaje o jeho příjmech ve výši 45 000 Kč, ročním obratu ve výši 860 000 Kč, měsíčních výdajích na bydlení ve výši 12 500 Kč a ostatních výdajích ve výši 890 Kč.10. Z kopie řidičského průkazu a povolení k pobytu žalovaného se podává, že žalobkyně měla k dispozici podobiznu žalovaného, jakož i doklad prokazující správnost jeho osobních údajů.11. Žalovaný se nenachází na tzv. , Anonymizováno, dle v doplnění předložené listiny.12. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.16. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.20. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 a § 104 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tuto smlouvu o spotřebitelském úvěru však soud považuje za neplatnou, a to z následujících důvodů.21. Soud měl za to, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, neboť žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR-Finance, Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoS