11 C 315/2020-17 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení, poplatkem za poskytnutí úvěru, smluvního úroku a hotovostního inkasa splátek. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplaceného úvěru. 2. Ve věci bylo rozhodnuto za souhlasu účastníků bez nařízení jednání. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 4. Žalovaná uzavřela se [právnická osoba] [anonymizováno] SE, jako postupitelem, dne 4. 12. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které jí byla poskytnuta částka 6.000 Kč, a to oproti jejímu závazku vrátit do 28. 1. 2019 celkem částku 10.800 Kč. Žalovaná zaplatila částku 1.100 Kč. 5. Žalovaná dále uzavřela se [právnická osoba] [anonymizováno] SE, jako postupitelem, dne 27. 8. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které jí byla poskytnuta částka 6.000 Kč, a to oproti jejímu závazku vrátit do 7. 10. 2018 celkem částku 10.440 Kč. Žalovaná zaplatila částku 2.612 Kč. 6. Aktivní legitimace žalobkyně jako postupníka pro toto řízení plyne ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s postupitelem dne 29. 11. 2019. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., vztažmo k § 1970 téhož zákona, což znamená, že návrhu vyhověl pouze ohledně poskytnuté jistiny, zároveň pak den počátku prodlení žalované stanovil až dnem následujícím po doručení návrhu žalované. Ve zbytku pak, z důvodů níže uvedených, návrh zamítl jako nedůvodný. 8. Soud vedla k zamítnutí zbývající části návrhu aplikace příslušných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., vztažmo k platné a standardní judikatuře. Soud především neposkytl právní ochranu vedlejším ujednáním pro jejich nepřiměřenou výši, a to s odkazem na ustanovení § 1813, 1815, 2 odst. 3 a 580 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., která je nutno na věc aplikovat z hlediska ochrany spotřebitele, když žalovaná, právě v pozici spotřebitele, úvěrovou smlouvu uzavírala, přičemž citovaná právní úprava vychází ze standardních směrnic Evropského společenství, implementovaných do Českého právního řádu, mj. směrnice Rady 91/13/ z 5. 4. 1993. Soud dále vycházel z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. II ÚS 996/18 a sp. zn. II ÚS 3194/18, z nichž dovozuje, že smlouvu jako takovou z hlediska posouzení její platnosti je nutno posuzovat jako jeden celek. Všechny tyto úvahy vedly soud k závěru, který vyjádřil pod výroky I. a II. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Výrok o povinnosti žalobkyně k úhradě nedoplatku [příjmení] bod V. tohoto rozsudku vychází z § 4 písm. i), vztažmo k pol. 1/1a) sazebníku SOP zákona o soudních poplatcích, když z důvodů v rozsudku uvedených