13 C 265/2020-14 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se žalobou ze dne 1.6..2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky 2.000 Kč, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Dle § 115a o. s. ř. ve věci samé bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 25. 9. 2020. Na základě listinných důkazů, nesporných skutečností soud zjistil následující skutkový stav: Dne 9.9.2008 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva [číslo] [číslo] o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, dle níž žalovaná převzala zařízení specifikovaném v zakázkovém listu, zavázala se k úhradě sjednaných měsíčních plateb za poskytované služby, součástí smlouvy byly všeobecné smluvní podmínky. Ze strany žalované došlo k ukončení smlouvy, a to výpovědí z 1.4.2015. Žalovaná po ukončení smluvního vztahu nevrátila zařízení, které převzala. Dne 31.1.2019 byla mezi žalobkyní a [právnická osoba] uzavřena smlouva o postoupení pohledávky. Žalobkyně upomínkou vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty v částce 2.000 Kč z důvodu nevrácení zapůjčeného zařízení po ukončení smlouvy, žalovanou nebylo ničeho zaplaceno přes předžalobní výzvu. V souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku, na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobu uplatněný nárok důvodným, neboť mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl právní vztah, jehož právním důvodem vzniku byla předmětná smlouva, došlo k zániku právního vztahu účastníků, žalovaná porušila právní povinnost uvedenou ve smluvních podmínkách, když ve sjednané lhůtě 7 dnů od zániku právního vztahu účastníků žalobkyni nevrátila zapůjčené zařízení. Právnímu předchůdci žalobkyně vůči žalované vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, která byla sjednána v souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku, a to ve výši 2.000 Kč za nevrácené zařízení, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Aktivní legitimace žalobkyně ohledně uplatněného nároku je dána vzhledem k postoupení předmětné pohledávky, jak uvedeno ve skutkových zjištěních shora. Výrok k o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., § 142 a) o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a soud jí přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatňování práva, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení, tj. odměny advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč, dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., třech režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jakož i DPH ve výši 21 % z těchto nákladů dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem ve výši, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Novela advokátního tarifu účinná od 1. 7. 2014 respektuje nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/2011 a rozhodnutí z 29. 5. 2012 sp. zn . ÚS 988/2012, z obsahu žaloby se podává, že se jedná o formulářovou žalobu. Z informačního systému ISAS se podává, že žalobkyně u soudu podala řadu žalob na plnění (na úhradu smluvní pokuty), přičemž se jedná právě o žaloby uplatněné návrhy ve skutkově obdobných věcech. Nelze tak přisvědčit žalobkyni ohledně té skutečnosti, že by nebylo na místě aplikovat ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť doplnění konkrétní skutečnosti ohledně data uzavření smlouvy, předmětu smlouvy, data zániku smlouvy, výši dlužné částky, je právě a jen doplněním individualizačních údajů do jinak typizované (formulářové) žaloby. S ohledem na zásadu přiměřenosti tak soud podepsaný ve věci aplikoval advokátní tarif ve znění účinném od 1.7.2014.