16 C 333/2020-10 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku se řídí ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 14. 2. 2020 došlo k uzavření smlouvy o úvěru se žalovanou, který měl být splacen do 23. 4. 2020. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 175 Kč a smluvní pokutou ve výši 500 Kč za prodlení s každou splátkou (v daném případě při prodlení u 5 splátek činí smluvní pokuta 2.500 Kč). Přes upomínku žalovaná tuto částku neuhradila. Oba účastníci na základě výzvy soudu projevili souhlas s tím, aby soud rozhodoval bez nařízení jednání. Soud rozhodl ve věci rozsudkem ve smyslu § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Při rozhodování ve věci vycházel soud ze smlouvy o úvěru, potvrzení o schválení úvěru, sazebníku poplatků, výzvy k zaplacení, předžalobní výzva s dokladem o odeslání. Z těchto důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že dne 14. 2. 2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 5.001 Kč. Žalovaná tuto částku ani shora uvedené příslušenství nezaplatila, i když byl opakovaně upomínána. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinností smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění i peněžitém. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. O nákladech řízení pak rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla zcela úspěšná. Soud jí tedy přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, náhradu za 3 úkony právní služby po 200 Kč, tedy 600 Kč podle § 14b) zák. č. 177/96 Sb. v platném znění, 3 režijní paušály po 100 Kč, tedy 300 Kč podle téže vyhlášky, DPH ve výši 189 Kč, tedy celkem 1.489 Kč.