10 C 57/2021-25 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Žalobkyně se domáhá zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že coby vlastník budovy [adresa], která je součástí pozemku st. [parcelní číslo], v [katastrální uzemí], přenechala žalovanou na základě nájemní smlouvy ze dne 30. 12. 2015 byt č. 8 v uvedené budově na dobu určitou. Nájemní vztah byl ukončen dohodou k 10. 4. 2017; téhož dne uznala žalovaná dluh vůči žalobkyni ve výši 32.900 Kč vzniklý nezaplacením nájemného za měsíce únor až duben 2017 a záloh na služby za měsíce únor a březen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná uznala dne 10. 4. 2017 dluh vůči žalobkyni ve výši 32.900 Kč sestávající z dlužného nájmu včetně záloh na služby za měsíce únor a březen 2017 a z dlužného nájmu za měsíc duben 2017 v souvislosti s užíváním bytu v nemovitosti žalobkyně a zavázala se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka ve výši 17.000 Kč byla splatná dne 10. 4. 2017 (zjištěno z dohody o uznání dluhu a o zaplacení ze dne 10. 4. 2017). Žalobkyně vyzvala žalovanou dne 20. 11. 2019 k úhradě dluhu (zjištěno z výzvy ze dne 20. 11. 2019). Žalobkyně je vlastníkem budovy [adresa], která je součástí pozemku st. [parcelní číslo], v [katastrální uzemí] (zjištěno z informací o pozemku na https://nahlizenidokn.cuzk.cz). Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy zejména že žalovaná uznala svůj řádně specifikovaný dluh vůči žalobkyni a platí proto vyvratitelná právní domněnka, že tento dluh ke dni 10. 4. 2017 existoval, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit uvedenou částku spolu s příslušenstvím jdoucím od 11. 4. 2017, tedy dne následujícího po splatnosti první splátky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11.518,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.645 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32.900 Kč sestávající z částky 2.420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8.160 Kč ve výši 1.713,60 Kč.