11 C 24/2021-38 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce uplatnil u podepsaného soudu dne 27. 1. 2021, tedy v zákonem stanovené lhůtě, návrh v souladu s § 2290 zákona č. 89/2012 Sb., kterým se domáhal určení, že výpověď z nájmu bytu, specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku, je neplatná, když z jeho pohledu nebyly naplněny zákonné důvody této výpovědi. 2. Žalovaná požadovala zamítnutí návrhu s tím, že jak v době výpovědi, tak v době současné, dluží žalobce na nájmu a platbách za užívání bytu. 3. Při dokazování ve věci a konečném rozhodnutí soud vycházel z výsledků koncentračního jednání, které proběhlo dne 4. 5. 2021. 4. Z obsahu tohoto jednání především plyne, že žalobce obdržel od žalované, jako nájemce a faktický uživatel bytu [číslo] pod adresou [adresa], a to v podobě založené na č.l. 3 spisu, přičemž k datu výpovědi dlužil na sjednané kauci částku 7.687 Kč, na nájmu za měsíc listopad 2020 částku 12.000 Kč a na zálohách na služby za měsíc listopad částku 1.977 Kč, přičemž předmětný byt se nachází v SJM žalované a jejího manžela a žalobce v souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy zaplatil žalované platbou z 25. 9. 2020 částku 21.000 Kč, jak plyne z listin založených pod přílohou 5 a 6 spisu. 5. Dále vzal soud za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne 25. 9. 2020 smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu určitou, a to na období od 1. 10. 2020 do 30. 9. 2021, oproti závazku žalobce platit měsíční nájemné ve výši 12.000 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 1.977 Kč (příloha 2 spisu). Žalovaná dala žalobci výpověď z nájmu tohoto bytu, a to dne 25. 11. 2020 s tím, že v době výpovědi dluží žalobce žalované shora uvedené částky, přičemž výpověď z nájmu bytu obsahovala i poučení žalobce o možnosti bránit se této výpovědi soudní cestou. Tato výpověď byla žalobci řádně doručena (č.l. 2, 3 spisu). 6. Z výpisu z Katastru nemovitostí pro obec K. Vary, k. ú. [část obce], LV v [číslo] a oddacího listu žalované plyne, že žalovaná uzavřela nájemní smlouvu se žalobcem za trvání manželství, a to ohledně bytu, který tvoří nedílnou součást SJM (č.l. 28 – 30 spisu). Stalo se tak bez vědomí a souhlasu jejího manžela, jak plyne z výzvy k vyklizení nemovitosti z 26. 11. 2020 (příloha A spisu). 7. Žalobce, na jehož osobu je vedeno insolvenční řízení u KS [obec] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], přičemž toto řízení probíhalo již v době uzavření nájemní smlouvy, a který za kalendářní rok 2020 vykázal na základu daně částku 202.367 Kč, uhradil vedle shora nesporných plateb žalované dále dne 29. 1. 2021 částku 3.000 Kč, jako splátku na nájem (příloha C spisu), přičemž podle aktuálního vyčíslení dluhu žalovanou, jí žalobce dluží částku 59.183 Kč. Žalobce aktuálně uvádí, že žalované zaplatil, v souvislosti s nájmem bytu, celkem částku 87.687 Kč. 8. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, pak dospěl k závěru, že návrhu nelze vyhovět. Především, podle názoru soudu, žalobce užívá předmětný byt bez právního důvodu, neboť nedošlo k uzavření platné nájemní smlouvy, když tuto uzavřela pouze žalovaná bez vědomí svého manžela, aniž tento s jejím uzavřením vyjádřil souhlas, a to i přes to, že smlouva s týká majetku v SJM žalované a jejího manžela. I pokud by došlo k uzavření platné nájemní smlouvy, pak je, z pohledu soudu, naplněn výpovědní důvod uvedený v § 2288 odst. 1 písm. a) o. s. ř., tedy že žalobce jako nájemce porušil hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu bytu, tedy v tomto konkrétním případě řádně neplatil a dosud neplatí nájem za jeho užívání. Je pravdou, že za hrubé porušení této povinnosti nájemce je považována skutečnost, kdy nájemce dluží na nájmu po dobu minimálně tří měsíců, což se v tomto konkrétním případě nestalo. Z komentáře k citovanému zákonnému ustanovení lze však dovodit, že s přihlédnutím k celkovým okolnostem konkrétního případu lze mít tento výpovědní důvod za naplněný i tehdy, není-li nájem hrazen po dobu kratší, případně i po dobu jednoho měsíce. I pokud by soud vycházel z tvrzení žalobce o tom, že žalované dosud uhradil částku 87.687 Kč, pak nelze přehlédnout skutečnost, že pouze na nájmu by měl za období devíti měsíců žalobce zaplatit částku 108.000 Kč, a dále na službách spojených s užíváním bytu částku 17.793 Kč, celkem tedy částku 125.793 Kč, jinak řečeno, že i nadále dluží žalované částku 38.106 Kč (podle tvrzení žalované částku vyšší). Protože i po výpovědi z nájmu bytu žalobce nájem řádně neplatí, je z pohledu soudu výpovědní důvod naplněn, a to tím spíše, že žalobce nesdělil žalované při uzavírání smlouvy, že je v insolvenci, kdy bylo možno mít vážné pochybnosti o tom, že své povinnosti nájemce, k nimž se smluvně zavázal, bude moci reálně plnit. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud návrh jako nedůvodný zamítl. 9. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznává úspěšné žalované náklady řízení spočívající v řádně doloženém jízdném z [obec] do K. Varů a zpět ke dvěma jednáním soudu, při průměrné spotřebě vozidla 6.2 l/100km a při celkové vzdálenosti 528 km.