14 C 40/2021-101 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se podaným návrhem domáhal uznání rozsudku vydaného Bristol County Superior Court – [příjmení] [příjmení], 441 [příjmení] [příjmení], 1st floor, [příjmení] [příjmení], [příjmení] [číslo] dne 18. 12. 2020 pod spisovou značkou [číslo] s odkazem na ust. § 14 až 16 zákona o mezinárodním právu soukromém s odůvodněním, že uznání cizího rozhodnutí je nutné pro provedení exekuce. 2. Žalovaný namítal, že cizí rozhodnutí nelze uznat z důvodů uvedených v ust. § 15 dost. 1 písm. a), d) a e) zákona o mezinárodním právu soukromém, neboť věc nenáleží do pravomoci českých soudů, žalovaný o řízení v USA nevěděl, soudem mu nebyl doručen ani návrh ani předvolání k jednání a uznání by bylo v rozporu s veřejným pořádkem, neboť cizí rozhodnutí bylo vydáno v době pandemie, žalovaný se nemohl do USA dostavit, navíc neovládá anglický jazyk. 3. Mezi účastníky bylo nesporné: Dne 18. 12. 2021 vydal Bristol County Superior Court – [příjmení] [příjmení], 441 [příjmení] [příjmení], 1st floor, [příjmení] [příjmení], [příjmení] [číslo] - soud první instance státu Massachusetts, odvolací soud (Trial Court of Massachusetts, The Superior Court) pod spisovou značkou [číslo] rozsudek pro zmeškání, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu škody ve výši [číslo] dolarů spolu s úrokem ve výši [číslo] dolarů a soudní výlohy ve výši 280 dolarů (dále jen„ rozhodnutí cizího státu“). 4. Žalovaný ohledně nedostatku pravomoci soudů USA odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3157/2013 ze dne 22. 8. 2014, podle něhož by příslušnost cizího soudu byla ve vztahu k překážkám uznání dle ust. § 15 odst. 1 písm. a) ZMPS (původně § 64 dost. 1 písm. a) ZMPS) dána tehdy, pokud by žaloba směřovala proti osobě s bydlištěm na území USA, žalovaný však k USA žádnou vazbu nemá, s výjimkou toho, že v USA žije jeho syn – žalobce, se kterým se žalovaný nestýká, nikdy nebyl občanem USA, neměl v USA nikdy bydliště, nemá tedy k USA ani minimální vztah. Pokud jde o odnětí možnosti žalovanému účastnit se řízení, žalovaný o jednání v USA nevěděl, nebylo mu doručeno předvolání k soudu, ani návrh na zahájení řízení, ani samotné rozhodnutí, což ostatně vyplývá i z listin předložených žalobcem, kde je konstatováno, že doručení žalovanému nebylo provedeno, a že soud nezaslal ověřený originál doplněného rozsudku žalovanému, protože jeho adresu poskytl žalobce. Dokument označený jako„ Demand and Notice for Payment on Demand Promisssory Note“ nemůže výt vůči žalovanému řádnou výzvou k úhradě, celý text byl v anglickém jazyce, který žalovaný neovládá. Postup amerického soudu je zcela v rozporu s Úmluvou o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních, výzva byla zaslána přímo právním zástupcem žalobce, nikoli soudním orgánem. V doručování výzvy v jazyce nesrozumitelném pro žalovaného spatřoval žalovaný i rozpor s veřejným pořádkem, neboť tím byla narušena zásada rovnosti účastníků, a rozpor s veřejným pořádkem spatřoval žalovaný i v tom, že rozhodnutí bylo vydáno v době celosvětové pandemie Covid-19, kdy by se žalovaný tak jako tak nemohl k jednání dostavit, a dále že doručováním výzvy. 5. Žalobce popíral, že by žalovaný o soudním sporu v USA nevěděl. Uvedl, že dne 4. 11. 2019 zaslal osobně právní zástupce žalobce žalovanému doporučeně výzvu“ Demand and Notice for Payment on Demand Promissory Note“ v anglickém jazyce na dvě známé adresy do České republiky, žalovaný je obdržel, neboť o ní hovořil v dopise žalobci ze dne 17. 11. 2019. Tím, že se žalovaný ve stanovené lhůtě nikterak v řízení nebránil, odmítl z pohledu práva USA svá práva v soudním sporu, a soud ve věci rozhodl. Pokud jde o doručování rozhodnutí, pak podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2020, sp. zn. 18 Co 282/2019 nedoručení cizího rozsudku pro zmeškání automaticky nevede k závěru, že cizí rozhodnutí nelze uznat, nejprve je nutné posoudit procesně právní úpravu doručování státu, ve kterém byl rozsudek vydán, a v té souvislosti pak to, zda nedoručení rozsudku pro zmeškání vedlo k porušení práva účastníka řádně se účastnit řízení. Pravomoc soudů USA vůči žalovanému jako českému občanovi dovozoval žalobce z generálního zákona – případ International Shoe Co. v . Washingzon z roku 1945, podle něhož mají soudy USA jurisdikci nad nerezidenty, pokud (a) nerezident má dostatečné„ minimální kontakty“ se státem, (b) soudní spor vznikl na základě těchto kontaktů, a (c) jurisdikce by byla v souladu s pojmy fair play a podstatné spravedlnosti. 6. Z detailních údajů případu [číslo], v němž bylo vydáno posuzované rozhodnutí, soud zjistil, že dne 30. 10. 219 byla podána žaloba, dne 4. 11. 2019 byla věc přidělena soudci, dne 27. 2. 2020 požádal žalobce o rozhodnutí bez přítomnosti žalovaného (rozsudek pro zmeškání), dne 28. 2. 2020 schválení žádosti o rozsudek pro zmeškání: žádné kroky nebyly provedeny, protože doručení žalovanému nebylo provedeno. 7. Z čestného prohlášení právního zástupce žalobce [jméno] [příjmení]. Kuppersteina ze dne 1 6. 4. 2021 zjistil, že soud nezaslal originál rozsudku žalovanému, neboť jeho adresu poskytl soudu žalobce a nikoli žalovaný, a dále, že žalovanému byla stížnost1/žaloba doručena dle soudních předpisů České republiky týkajících se doručení předvolání a stížností/žaloby, a to údajně právním zástupcem žalobce v České republice 8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 9. Podle ust. § 14 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“) rozhodnutí soudů cizího státu a rozhodnutí úřadů cizího státu o právech a povinnostech, o kterých by podle jejich soukromoprávní povahy rozhodovaly v České republice soudy, stejně jako cizí soudní smíry a cizí notářské a jiné veřejné listiny v těchto věcech (dále jen„ cizí rozhodnutí“) mají v České republice účinnost, jestliže nabyla podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a byla-li uznána českými orgány veřejné moci. 10. Podle ust. § 15 odst. 1 písm. a), d) a e) ZMPS pokud z dalších ustanovení tohoto zákona není stanoveno něco jiného, nelze pravomocná cizí rozhodnutí uznat, jestliže věc náleží do výlučné pravomoci českých soudů, jestliže účastníku řízení, vůči němuž má být rozhodnutí uznáno, byla odňata postupem cizího orgánu možnost řádně se účastnit řízení, zejména nebylo-li mu doručeno předvolání nebo návrh na zahájení řízení, jestliže by se uznání zjevně příčilo veřejnému pořádku. 11. Podle ust. § 16 odst. 1 ZMPS uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech se nevyslovuje zvláštním výrokem Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že český orgán veřejné moci k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu veřejné moci. Podle odst. 2 se cizí rozhodnutí v ostatních věcech uznávají na základě zvláštního rozhodnutí, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení. I v případě, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení, lze je na návrh uznat zvláštním rozhodnutím. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, jestliže zákon nestanoví něco jiného. Soud o uznání rozhoduje rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. 12. Podle čl. 2 vyhl. ministra zahraničních věcí č. 85/1982 Sb., o Úmluvě o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních (dále jen„ Haagská úmluva“) každý smluvní stát určí ústřední orgán, který je pověřen přijímat žádosti o doručení došlé z jiných smluvních států a vyřizovat je podle článků 3 až 6. Podle čl. 3 Haagské úmluvy orgán nebo oprávněná úřední osoba, příslušná podle právního řádu státu, ve kterém byla písemnost vyhotovena, zašle ústřednímu orgánu dožádaného státu žádost podle vzoru připojeného k této úmluvě; ověření nebo jiné podobné formality nejsou třeba. K žádosti bude přiložena soudní písemnost nebo její kopie. Žádost a její přílohy se zasílají ve dvojím vyhotovení. Podle čl. 5 Haagské úmluvy ústřední orgán dožádaného státu doručí písemnost nebo zařídí její doručení a) buď způsobem stanoveným právním řádem dožádaného státu pro doručování písemnosti vyhotovených v tomto státě a určených osobám nacházejícím se na jeho území, b) nebo zvláštní formou požadovanou žadatelem, pokud není v rozporu s právním řádem dožádaného státu. S výjimkou případu uvedeného v odstavci 1 písm. b) je vždy přípustné doručení prosté, je-li adresát písemnosti ochoten ji dobrovolně přijmout. Má-li být písemnost doručena podle odstavce 1, ústřední orgán může požadovat, aby byla sepsána v úředním jazyku nebo v jednom z úředních jazyků dožádaného státu, nebo aby byla do takového jazyka přeložena. Podle čl. 9 Haagské úmluvy každý smluvní stát může kromě toho zasílat soudní písemnosti, které mají být doručeny, konzulární cestou orgánů druhého smluvního státu, které tento tát pověřil doručováním. 13. Podle čl. 10 Haagské úmluvy nevznese-li stát, ve kterém má být písemnost doručena, námitky, nebrání tato úmluva možnosti, aby a) so