14 C 77/2021-43 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 212.959 Kč s příslušenstvím představující neuhrazenou cenu za služby poskytované žalobkyní nezletilému synovi žalovaného s tím, že žalovaný dluh vůči žalobkyni dne 8. 2. 2019 písemně uznal. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud provedl důkaz Smlouvou o poskytnutí sociální služby ze dne 2. 4. 2013, oznámením o zvýšení úhrady stravného ze dne 10. 7. 2018, dohodou o ukončení smlouvy ze dne 7. 2. 2019, vyúčtováním pohledávky za období od 2. 4. 2013 do 8. 2. 2019, dopisy ze dne 2. 3. 2017, 24. 7. 2017, záznamem z jednání ze dne 18. 4. 2017, uznáním dluhu a dohodou s splátkách ze dne 8. 2. 2019 a předžalobní výzvou ze dne 10. 2. 2021 a na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 2. 4. 2013 uzavřeli účastníci Smlouva o o poskytnutí sociální služby v Integrovaném centru pro osoby se zdravotním postižením [ulice] Poustevna (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat služby nezletilému synovi žalovaného [příjmení] [celé jméno žalovaného], narozenému dne 18. 4. 2007, a to ubytování, stravování, úkony péče, případně další fakultativní služby a činnosti a žalovaný se zavázal hradit žalobkyni stravné ve výši 145,20 Kč za den, s účinností ve výši 165 Kč za den. Žalovaný po celou dobu trvání smluvního vztahu stravné nehradil. Dohodou uzavřenou dne 7. 2. 2019 byla Smlouva ke dni 8. 2. 2019, přičemž dluh na stravném za období od 2. 4. 2013 do 8. 2. 2019 činil částku 212.959 Kč. Dne 8. 2. 2019 podepsal žalovaný písemné uznání dluhu a dohodu s splátkách, kde dluh ve výši 212.959 Kč co do důvodu a výše uznal a zavázal se jej uhradit ve splátkách po 2.000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne v měsíci, počínaje měsícem březnem 2019 pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle ust. § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný uznal vůči žalobkyni žalovanou částku jako svůj dluh, přičemž uznání splňovalo všechny formální náležitosti stanovené ust. § 2053 občanského zákoníku, tedy bylo učiněno v písemné formě a dluh v něm byl specifikován důvodem vzniku a částkou. Platným uznáním dluhu byla založena vyvratitelná domněnka, že dluh v době uznání trval, a důkazní břemeno ohledně existence, resp. neexistence dluhu přešlo na žalovaného jako na dlužníka. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný dluh vůči žalobkyni žádným způsobem nerozporoval, má jej soud ve výši dle uznání v souladu s ust. § 2053 občanského zákoníku za prokázaný, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení od data následujícího po datu splatnosti první neuhrazené splátky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10.648 Kč představující zaplacený soudní poplatek.