16 C 371/2019-215 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovaným zaplatit shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 12. 12. 2008 uzavřela žalobkyně se žalovanými smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru, na základě kterých byly žalovaným poskytnuty úvěry ve výši 200.000 Kč, který měl být v měsíčních splátkách zaplacen do 20 let od právní splátky a úvěr ve výši 1.300.000 Kč, který měl být také v měsíčních splátkách zaplacen do 30 let od první splátky. Žalovaní však smluvené splátky neplnili. Přes upomínky žalovaní uvedené částky dosud neuhradili. Lhůta pro splnění splatného dluhu u obou úvěrů marně uplynula dnem 11. 4. 2019. 2. Žalovaný [celé jméno žalovaného] uvedl, že se žalovanou nesouhlasí, když měl stále za to, že je pouhým zástavním dlužníkem. Nikdo mu podstatu smlouvy nevysvětlil, nebyl seznámen se všemi jejími důsledky a měl pouze za to, že svému bratru [jméno] a jeho manželce, tedy druhé žalované, pouze ručí svojí polovinou domu za úvěr, který oni si vzali na koupi bytu. Po celou dobu tedy byl v omylu, a proto namítá neplatnost smlouvy o úvěru ve vztahu k jeho osobě. [příjmení] s ním nikdy nejednala a opakovaně mu odmítala sdělovat jakékoliv informace s tím, že není hlavním dlužníkem, protože tím je jeho bratr s manželkou. Žalovaný nikdy nebyl seznámen se všeobecnými obchodními podmínkami. 3. Žalovaná [celé jméno žalované] se žalobou také nesouhlasila s tím, že žádost o hypoteční úvěr podal [jméno] [celé jméno žalovaného] (nyní její manžel) společně s [celé jméno žalovaného] jako ručitelem za poskytnutý úvěr. Oba jmenovaní smlouvu podepsali a žalované bylo řečeno, že se má tzv.„ pro formu“ také podepsat. Tomu ale žalovaná moc nerozuměla. Hypotéka poskytnuta byla a žalovaná s manželem si byt koupili. Později manžel [jméno] změnil své chování, začal pít a prohlašoval, že peníze jsou jeho a že si s nimi bude dělat, co bude chtít. Po dalších neshodách žalovaná i s dětmi z bytu odešla. Pak se dozvěděla, že banka na jejího již bývalého manžela vyhlásila insolvenční řízení a že dojde k prodeji nemovitostí, které měl ve vlastnictví. 4. Žalobkyně rozhodně odmítla tvrzení žalovaného [číslo] který uplatňuje námitku relativní neplatnosti smluv o úvěru. Skutečnost, že žalovaný [číslo] údajně neporozuměl účelu a smyslu smluv o úvěru, které dobrovolně podepsal, rozhodně neznamená, že smlouvy jsou neplatné. Podle obchodně právní úpravy, která se vztahuje na předmětné smlouvy o úvěru, je promlčecí lhůta čtyřletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu. Obě smlouvy o úvěru byly uzavřeny dne 12. 12. 2008, takže čtyřletá promlčecí doba uplynula 12. 12. 2012. Uvedená námitka žalovaného však byla uplatněna až 25. 5. 2020. Je nepochybné, že oba žalovaní jsou úvěroví spoludlužníci a jsou tedy k úhradě uplatněného nároku žalobkyně zavázáni společně a nerozdílně, tedy solidárně. Splatnost obou pohledávek nastala 29. 4. 2019. 5. Při ústním jednání učinili účastníci nesporným uzavření obou smluv o hypotečním úvěru dne 12. 12. 2008, splatnost těchto úvěrů na dobu 20 a 30 let od první splátky, úrokovou sazbu, nesplácení úvěrů žalovanými, výzvy žalobkyně k úhradám oběma žalovaným. [příjmení] bylo i uzavření zástavních smluv k zajištění obou úvěrových smluv k nemovitosti ve spoluvlastnictví [jméno] a [celé jméno žalovaného]. Spornou zůstala otázka, zda je žalovaný [číslo] zástavním dlužníkem, dále promlčení nároku, výše dluhů z obou úvěrů, splnění podmínek pro spotřebitelský úvěr, způsob spoluúčasti na plnění ze smlouvy jednotlivých dlužníků. 6. Při rozhodování vycházel soud ze smluv o poskytnutí hypotečního úvěru, obchodních podmínek, sazebníků, oznámení o změně úrokové sazby, výzev k úhradě, splátkového plánu, výpisů z běžného hypotečního účtu, stavu pohledávek, výzev k okamžitému splacení úvěru, obratové historie úvěru, výpisů z účtu, přehledu dlužných částek, předžalobních výzev, sdělení exekutora, zástavní smlouvy k nemovitosti, přihlášky pohledávky, budoucího stavu pohledávky. 7. Z provedených důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanými byla dne 12. 12. 2008 uzavřena smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru, na základě které byl žalovaným poskytnut hypoteční úvěr ve výši 200.000 Kč. Tento úvěr měl být splacen do 20 let od první splátky. Ke dni 4. 12. 2019 činila výše splatného úvěru částku 297.970,91 Kč. Téhož dne mezi stejnými účastníky byla uzavřena další smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru, a to ohledně částky 1.300.000 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do 30 let od první splátky. Ke dni 4. 12. 2019 činila výše splatného dluhu z této smlouvy částku 1.193.935,15 Kč O úhradu dlužných částek byli žalovaní opakovaně upomínání, avšak bezvýsledně. Dne 12. 12. 2008 byla uzavřena i zástavní smlouva k nemovitostem mezi žalobkyní a žalovaným [číslo] [jméno] [celé jméno žalovaného], z nichž každý byl veden jako zástavce, neboť vlastnil polovinu předmětné nemovitosti a dalšími účastníky pak byli oba žalovaní i [jméno] [celé jméno žalovaného], a to každý jako dlužník. Opakované změny úrokové sazby byly doručovány i [jméno] [celé jméno žalovaného]. Výzvy k okamžitému splácení dluhu byly také zasílány oběma žalovaným i [jméno] [celé jméno žalovaného]. Posledně jmenovanému pak byl doručován souhrn dlužných splátek i výpisy z běžného hypotečního úvěru. Dne 21. 5. 2019 byla učiněna přihláška pohledávky za povinným [jméno] [celé jméno žalovaného], a to ve výši 1.326.592,15 Kč, kdy jako věřitel byla uvedena právě žalobkyně. Stejná přihláška ze stejného dne byla učiněna ohledně pohledávky ve výši 297.970,91 Kč. V obou návrzích na uzavření ČSOB hypotéky pak byl uveden jako žadatel [jméno] [celé jméno žalovaného] a jako spolužadatel [celé jméno žalované]. 8. Usnesením zdejšího soudu ze dne 30. 11. 2020 bylo řízení na základě částečného zpětvzetí žalobkyní zastaveno co do částek ve výši 163.408,91 Kč na žalované pohledávce [číslo] co do částky ve výši 466.010,75 Kč na žalované pohledávce [číslo]. Toto usnesení nabylo právní moci 12. 3. 2021. 9. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 502 obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 11. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 12. S odkazem na ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku posuzoval soud věc podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013. 13. Na základě všech provedených důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a s odkazem na citovaná ustanovení dospěl soud k závěru, že návrh byl podán oprávněně, a proto mu soud v plném rozsahu vyhověl. Je zcela nepochybné, že byly řádně uzavřeny smlouvy o hypotečním úvěru, jejíž podmínky však žalovaní nedodrželi. U obou zmíněných smluv byli uvedeni tři úvěroví spoludlužníci, tedy [jméno] [celé jméno žalovaného] a oba žalovaní, a to jako osoby oprávněné k vydání souhlasu s čerpáním úvěrů, a to každý samostatně. Tohoto práva využil pouze [jméno] [celé jméno žalovaného]. Argumentace žalovaného [číslo] jak byla výše uvedena, obstát nemůže. V žádném případě není pohledávka promlčena a relativní neplatnosti uzavřených smluv se tedy nelze dovolávat, jak už bylo také výše uvedeno. Obstát nemůže ani námitka žalovaných, že s nimi po celou dobu trvání obou úvěrových vztahů žalobkyně nekomunikovala, a to z toho důvodu, že místo pro zasílání písemností od žalobkyně směrem k úvěrovým dlužníkům bylo adresou [adresa], [obec]. Kterýkoliv z úvěrových dlužníků měl kdykoliv právo požádat žalobkyni o provedení změny korespondenčního místa. Proto jim bylo uloženo shora uvedenou částku zaplatit. 14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142, odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Soud jí tedy přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 46.997 Kč.