17 C 173/2020-278 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství účastníků již přestalo plnit svoji funkci, více než šest měsíců spolu účastníci nežijí jako manželé, intimně spolu nežijí a netvoří manželské (rodinné) společenství. Z manželství se nenarodily děti, které by byly v době zahájení řízení nezletilé. Manželka uváděla, že od roku 2007 se manžel vůči ní dopouštěl násilí. K poslednímu fyzickému napadení došlo dne 16. 10. 2020, poté manželka opustila společnou domácnost. 2. Manžel s rozvodem manželství souhlasil. Původně se sám domáhal rozvodu manželství, avšak návrh podal později než manželka a řízení o jeho návrhu bylo zastaveno. Manžel popíral, že by odpovídal za rozvrat manželství, popíral, že by se dopouštěl násilí vůči manželce; tvrzení manželky považoval za útok na svou morální integritu. Poukazoval na nevěru manželky, která podle jeho názoru měla být důvodem rozvratu manželství. Dále manžel poukazoval na to, že manželka v průběhu manželství nepracovala (popř. pečovala o své nemocné rodiče), byla po materiální stránce zajišťována manželem. 3. Mezi manželi bylo nesporné (tj. odpovídalo shodným tvrzením účastníků a nebylo v rozporu s výsledky dokazování a dalšími skutečnostmi, které v řízení vyšly najevo): a) Manželství bylo uzavřeno dne 20. 8. 2010 v Saidě v Libanonské republice; tato skutečnost byla potvrzována oddacím listem (č.l. 164). b) Z manželství se nenarodilo žádné dítě. [jméno] [příjmení], syn manželky, který byl manželem osvojen, byl již v době zahájení řízení zletilý. c) Manželé spolu žili již před uzavřením manželství (nejpozději od roku 1990). d) Manžel byl v polovině devadesátých let vazebně vězněn. e) Manželka nebyla pracovně činná jako podnikatel, nebo jako zaměstnanec mimo rámec rodiny (sporné již bylo, zda byla pracovně činná v rámci rodiny, popř. v rámci podnikání svého partnera). f) Manželka od roku 2004 začala pečovat o své rodiče, péče byla intenzivnější od roku 2007 do roku 2018 (kdy manželka zajišťovala (dělila se o) péči o svého otce). g) Manželé jezdili v zásadě každoročně na návštěvu rodné země manžela v Libanonu. V roce 2019 manželé byli společně v Iránu, v dřívější době v Itálii. h) V druhé polovině roku 2020 oznámila manželka manželu, že je angažována ve vztahu k [jméno] [příjmení] a že odchází ze společné domácnosti. i) Mezi manžely začaly v roce 2020 vznikat spory o nakládání s věcmi, které byly (jsou) umístěny ve společném domě v [obec] – [část obce]. Již dříve v průběhu manželství vznikaly mezi manžely spory o hospodaření se společnými a výlučnými prostředky (tvrzení manžela o neoprávněném užití milionu Kč manželkou, tvrzení manželky o vynucení odeslání částky z dědictví do Libanonu). j) Ani jeden z manželů neměl zájem o obnovení manželského soužití. 4. Soud ve věci prováděl dokazování v rozsahu navrhovaném účastníky (s dále uvedenou výhradou). Důkazy účastníků se netýkaly otázky existence rozvratu, tj. toho, že manželé nadále nechtějí setrvávat v manželství z důvodů, které nejsou (s vysokou mírou pravděpodobnosti) zvratitelné, ale týkaly se příčin rozvratu manželství. Manželka uplatňovala dominantní a násilné chování manžela (včetně fyzických útoků na integritu manželky) a manžel uplatňoval pasivní chování manželky v průběhu manželství (nedostatek pracovní aktivity manželky a její zapojení do péče o rodiče) a dále zejména nevěru manželky (její angažování ve vztahu s jiným mužem). Každý z manželů označoval důkazy, které (v zásadě) prokazovaly jeho verzi příčin rozvratu manželství. 5. Pokud jde o příčiny ukončení soužití manželů (rozvratu manželství) tvrzené manželkou: Mezi manžely nebylo sporu o tom, že 16. 10. 2020 došlo mezi nimi k incidentu. Okolnosti vzniku incidentu popisovali oba manželé (i v rámci své výpovědi, i v rámci podání vysvětlení u Policie – manžel dne 23. 10. 2020, čl. 48, manželka 18. 10. 2020, č.l. 50) odlišně, shodli se však na tom, že k fyzickému kontaktu nedošlo jen ze strany manžela ale i manželky (sejmutí brýlí z obličeje, viz též foto manžela z č.l. 53). I když soud nemá pochybnosti o fyzické převaze manžela jako muže, nelze následky na těle manželky, které jsou zřejmé ze zdravotní zprávy z 18. 10. 2020 (č.l. 2) a z fotografií (č.l. 196, 197), přičítat jednostrannému bezdůvodnému útoku manžela vůči manželce. V rámci posouzení odpovědnosti manžela za přestupek (v souvislosti s incidentem dne 16. 10. 2020) došlo k zastavení řízení s ohledem na neprokázání, že by se manžel dopustil přestupku (usnesení Magistrátu města Karlovy Vary z 28. 7. 2021, č.j. 2498/OVV-P/21, č.l. 181). Výpovědi svědků (manželů Marchevkových, [ulice], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) k této otázce ostatně byly až následné a nikdo další (mimo účastníky řízení) incidentu přítomen nebyl. Další konkrétní označený útok manžela na manželku z Libanonu v roce 2019 byl sice potvrzován fotografiemi obličeje manželky (č.l. 194 - 196) a její výpovědí, nelze však z toho činit s ohledem na pasivitu manželky v souvislosti s řešením tohoto útoku činit závěry ve smyslu prokázání souvislosti podlitin na obličeji s útokem manžela, byť se vznik podlitin s odstupem několika měsíců od operace obličeje nejeví být jako pravděpodobný. Soud nepovažoval v této souvislosti za vhodné provádět znalecký posudek z oboru zdravotnictví, protože by byl posuzován možný důsledek operace pouze v rovině pravděpodobnosti a velkým časovým odstupem. Definitivní závěr o jednání manžela vůči manželce není možné dovodit ani z výpovědi svědkyně [příjmení], protože ta útoku (ani jeho následkům v časové souvislosti s útokem) nebyla bezprostředně přítomna. 6. Nicméně z výslechů manželky a svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že žalovaný se dopouštěl na manželce fyzického násilí v rámci neshod manželů (které měly za následek modřiny). Uvedení svědci (a manželka též) potvrzovali ostatně, že fyzické násilí nebylo pro nastavení vztahů v rodině podstatné, protože významnější byl způsob chování manžela k manželce, který byl výrazem dominance nad manželkou, tj. prosazováním představ o jejím žádoucím chování (zahrnující omezování aktivit manželky a omezování její finanční samostatnosti). Uvedené osoby byly s oběma manželi v úzkém kontaktu a tak (přes jejich v současné době negativní vztah k manželu) lze z jejich výpovědi vycházet. Schopnost manžela vystoupit ze své role flegmatického člověka potvrdil, kromě uvedených svědků, též svědek [jméno] [příjmení] (současný přítel manželky) v souvislosti s výstupy před domem v [ulice] ulici v [obec] – [část obce]. Výslechy svědků manželů [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], dále i výslech svědka [jméno] [příjmení] potvrdily, že manžel byl ve styku se třetími osoba zpravidla korektní a že rovněž manželka plnila svou roli manželky bez stížností na chování manžela. Rozhodně však z výpovědí nelze dovodit, že jednání manžela bylo vždy v pořádku (např. manželé [příjmení] se nestýkali s účastníky po nespecifikovanou dobu, v poslední době pak bez přítomnosti manželky, svědkyně [příjmení] a svědek [příjmení] neměli informace o soužití manželů v poslední době). Ostatně i svědci označení manželkou zdůrazňovali, že soužití nebylo po celou dobu konfliktní; opakovaně bylo soužití přirovnáno k používání houpačky. 7. Z listin, které pocházejí z rozvodového spisu manžela, který byl veden Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 361/86, zejména z rozsudku ze dne 19. 5. 1985, č.j. 5 C 361/86-27, protokolu o jednání z 25. 11. 1986 (výpověď [jméno] [celé jméno manželky]) a návrhu na rozvod z 16. 9. 1986 je jasné, že manželu nebylo násilné chování cizí (ostatní listiny ze spisu svědčí spíše pro obstrukční jednání manžela, které mělo oddálit rozhodnutí o rozvodu). Soud měl podmínky pro provedení důkazu listinami ve spise Obvodního soudu pro Prahu 10 za splněné, vycházel přitom z přehledu použitelnosti důkazů získaných v rozporu se zákonem v článku Mgr. [jméno] [příjmení]: Pořízení zvukového záznamu soukromou osobou a obecné možnosti jeho použití jako důkazního prostředku v civilním soudním řízení, Právní rozhledy 13 - [číslo], str. 481 a dále jeho článku Soukromě pořízený zvukový a zvukově obrazový záznam jako důkazní prostředek a důkaz v civilním soudním řízení, Právní rozhledy [číslo], str. 705. Soud považuje uvedené důkazy s odkazem na výše uvedené články za řádně označené a provedené. Lze dále uvést: a) rozsudek je veřejnou listinou ve věci ukončení předchozího manželství manžela, spis se týká téhož, b) uvedená veřejná listina nebyla manželem ukrývána (utajována) před manželkou (pokud manžel namítal, že rozsudek mu byl zadržen manželkou ještě před uzavřením manželstvím a že se o jeho osud a obsah až dosud nezajímal, je taková skutečnost nevěrohodná), c) v posuzovaném případě není faktického rozdílu mezi přímým použitím listiny a použitím informací, se kterými se manželka mohla (a i měla) seznámit v souvislosti se soužitím a uzavřením manželství s manželem, d) manželka má (a měla) právo na informace od manžela (§ 2 odst. 1 z. č. 94/1963 Sb., § 687 odst. 2, §