10 C 12/2022-25 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se domáhal zrušení svojí vyživovací povinnosti vůči žalovanému s tím, že už syn už je zletilý, má základní vzdělání, žádnou další školu již nestudoval, a je tak schopen sám se živit. Podle informací žalobce žije žalovaný se svou matkou v Německu. [příjmení] sám je vedený na Úřadu práce ČR, nemá žádný příjem. Živí ho manželka, která se stará o jejich postiženého syna a pobírá na něj příspěvek na bezmocnost. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Z výslechu žalobce soud zjistil, že syn [jméno], kterému je 21 let, již nestuduje, dokončil pouze základní školu. Poté pomáhal své matce v obchodě ve [část obce], v současné době ale zřejmě žijí v Německu. Žalovaný je zdráv, nemá žádné zdravotní omezení, které by mu bránilo v tom, aby se sám živil. 4. Podle ust. § 910 odst. 1, 2 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. 5. Podle ust. § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 6. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný je již zletilý a nepřipravuje se na budoucí povolání, a je proto schopen sám se živit. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud nepřiznal účastníkům náhradu nákladů řízení, neboť se jí vzdali.