10 C 13/2022-41 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Žalobkyně se domáhá zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že coby vlastník budovy [adresa], která je součástí pozemku st. [parcelní číslo], v katastrálním území Stará Role, přenechala žalovanému na základě nájemní smlouvy ze dne 5. 12. 2013 k užívání byt nacházející se v 1. nadzemním podlaží o velikosti 2+1 v uvedené budově na dobu určitou. Nájemní vztah byl ukončen dohodou k 25. 2. 2016; dne 4. 1. 2016 uznal žalovaný dluh vůči žalobkyni ve výši 11.347 Kč vzniklý nezaplacením dlužného vyúčtování za užívání bytu za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uznal dne 4. 1. 2016 dluh vůči žalobkyni ve výši 11.347 Kč sestávající z dlužného vyúčtování za užívání bytu v 1. nadzemním podlaží o velikosti 2+1 v ulici [ulice a číslo], [obec], za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka ve výši 2.000 Kč byla splatná dne 30. 1. 2016 (zjištěno z dohody o uznání dluhu a o zaplacení ze dne 4. 1. 2016). Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 4. 1. 2021 k úhradě dluhu (zjištěno z výzvy ze dne 4. 1. 2021). Žalobkyně je vlastníkem budovy [adresa], která je součástí pozemku st. [parcelní číslo], v katastrálním území Stará Role (zjištěno z informací o pozemku na https://nahlizenidokn.cuzk.cz). Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy zejména že žalovaný uznal svůj řádně specifikovaný dluh vůči žalobkyni a platí proto vyvratitelná právní domněnka, že tento dluh ke dni 4. 1. 2016 existoval, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit uvedenou částku spolu s příslušenstvím jdoucím od 31. 1. 2016, tedy dne následujícího po splatnosti první splátky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7.824 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11.347 Kč sestávající z částky 1.580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5.640 Kč ve výši 1.184,40 Kč.