10 C 131/2022-23 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto usnesení odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 169 odst. 4 o. s. ř. Žalobci se domáhají na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto usnesení s následujícím odůvodněním. Všichni účastníci jsou dědici zůstavitele [celé jméno žalovaného], [datum narození], zemř. [datum], o jehož pozůstalosti bylo částečně rozhodnuto usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]; do pozůstalosti měla být dle tvrzení žalobců zahrnuta též částka ve výši [částka], kterou žalovaný dne 4. 11. 2019 bez právního titulu převedl z účtu zůstavitele na svůj účet a z níž by připadl na každého ze žalobců dědický podíl ve výši [částka]. Žalovaný nepopíral, že by uvedenou částku na svůj účet převedl, učinil tak však na základě ústního příkazu zůstavitele, který mu chtěl tuto částku darovat. Účastníci následně shodně navrhli, aby soud schválil smír ve znění uvedeném ve výrokové části tohoto usnesení. Soud dospěl na základě tvrzení účastníků k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] byla schválena dohoda účastníků (potomků zůstavitele [celé jméno žalovaného], [datum narození], zemř. [datum]) o rozdělení pozůstalosti, jejíž výše byla vyčíslena částkou [částka] a potvrzeno nabytí dědictví těmito účastníky rovným dílem. Dne [datum] převedl žalovaný z účtu zůstavitele částku ve výši [částka]. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 99 odst. 1 věty první o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle § 99 odst. 2 věty první o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. Z citovaných ustanovení vyplývá, že nelze schválit smír ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby smír byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). V posuzované věci se žalobci domáhají plnění s odůvodněním, že žalovaný převedl z účtu zůstavitele krátce před jeho smrtí částku, která měla být součástí dědictví. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Soud proto účastníky navržený smír schválil. Součástí smíru je ujednání účastníků o nákladech řízení, a proto o nich soud zvlášť nerozhodoval. O vrácení poměrné části soudního poplatku soud rozhodl podle § 10 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.