10 C 135/2021-66 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Manžel se návrhem z 23. 7. 2021 domáhal rozvodu manželství s odůvodněním, že se manželé po neúspěšném pokusu o zvládnutí několika krizových momentů citově odcizili a od ledna 2017 nesdílejí společnou domácnost ani spolu nežijí jako manželé, obnovení soužití nelze očekávat. 2. Manželka s návrhem na rozvod manželství nesouhlasila s tím, že by ji byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, kterou k výzvě soudu specifikovala jako újmu osobní, když vztah účastníků trval paralelně s předchozími manželstvími obou účastníků téměř 30 let, manželka manžela celou dobu při různých životních peripetiích psychicky podporovala a do vztahu osobnostně investovala, i újmu majetkovou, neboť její nadstandardní příjem je závislý na libovůli manžela, v jehož společnosti je zaměstnána, a na jejím domě vázne zástava pro zajištění úvěru společnosti manžela. Manželka nesouhlasila s tvrzením manžela, že by spolu manželé nežili od roku 2017. Uvedla, že v tomto roce měli manželé krizi, po níž na doporučení manželské poradny a za oboustranného souhlasu vedli oddělené domácnosti. V této době se pravidelně navštěvovali, jezdili na dovolené nebo na prodloužené víkendy, stýkali se i intimně, měli společný program. Strávili spolu ještě Vánoce 2020, popisovaný stav skončil až na přelomu ledna a února 2021, kdy došlo ke konfrontaci z důvodu nevěry manžela. Za důvody, pro něž manželé přestali sdílet společnou domácnost, označila nevěru manžela a jeho nadměrnou konzumaci alkoholu a nakonec i domácí násilí. 3. Manžel k tvrzením manželky dále doplnil, že příčinou rozvratu manželství byla zejména naprosto odlišná představa manželů o výchově syna manželky, jemuž a jehož vzdělávání manželka věnovala nepřiměřeně mnoho času na úkor společného soužití. Odmítl, že by příčinou ukončení společného soužití byla nadměrná konzumace alkoholu či nevěra z jeho strany, manželku za dobu společného soužití nikdy nepodvedl. Co se týče skutečnosti, že by rozvodem manželství byla manželce způsobena zvlášť závažná újma spočívající v újmě majetkové, namítl, že pracovní poměr manželky není vázán na trvání manželství, její mzda je stanovená v pracovní smlouvě a k dispozici má firemní vozidlo v hodnotě 1 milionu. Do její nemovitosti bylo ze společných prostředků investováno 10 až 12 milionů korun. Manželce vzniká právo na výživné nerozvedené manželky v řádu statisíců, další nikoli nepodstatný majetek nabude v rámci vypořádání společného jmění, jehož součástí bude též převedení zástavy z nemovitosti manželky. 4. V průběhu řízení žádala zástupkyně manželky ze zdravotních důvodů několikrát o odročení jednání, a to vždy bezprostředně před nařízeným jednáním, soud této žádosti opakovaně vyhověl. V prvním případě (žádost o odročení jednání nařízeného na 16. 9. 2021) svou pracovní neschopnost přislíbenou lékařskou zprávou nedoložila, přičemž jak vyplývá z úředního záznamu ze dne 15. 9. 2021, její přítomnost v práci byla potvrzena pracovnicí její advokátní kanceláře. Dále byla odročena jednání nařízená na 30. 11. 2021 a 3. 3. 2022, z důvodu jejího (doloženého) onemocnění Covidem 19. Dne 27. 3. 2022 pak požádala zástupkyně manželky ze zdravotních důvodů o další odročení jednání nařízeného tentokrát na 29. 3. 2022 s tím, že substituční zmocnění není v zájmu klientky, zástupce manžela oproti tomu žádal soud, aby se jednáno konalo; upozornil soud na snahu prodloužit dobu trvání manželství z důvodu požadovaného výživného nerozvedené manželky a uvedl, že manželka již byla v řízení vyslechnuta a je zřejmé, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství. Usnesením ze dne 28. 3. 2022 soud žádost na odročení jednání zamítl s tím, že se jedná o opakovanou žádost o odročení, vyjádření lékaře dosud nebylo soudu zasláno a dle jeho názoru nebylo vyloučeno řešit situaci ze strany zástupkyně manželky substitucí, když se nejedná o právně komplikovaný případ. Lékařská zpráva ze dne 28. 3. 2022 konstatující, že zástupkyně manželky je ve stavu nemocných, byla soudu doručena později téhož dne zároveň s opětovnou žádostí o odročení jednání z důležitého důvodu – nemoci právní zástupkyně manželky a zároveň plánovaného lékařského vyšetření v den nařízeného ústního jednání; zástupkyně manželky nesouhlasila s konáním jednání v její nepřítomnosti a obecně objasňovala nemožnost substitučního zastoupení s ohledem na pokročilou fázi řízení a složitost věci. Při jednání dne 29. 3. 2022 soud návrh na odročení jednání znovu zamítl. Zástupkyně manželky nedoložila, že by se téhož dne měla podrobit lékařskému vyšetření (toto nebylo zmíněno ani v zaslané lékařské zprávě), její tvrzení o nemožnosti zařídit případnou substituci není nikterak ověřitelné; z webových stránek advokátní kanceláře zástupkyně manželky je zřejmé, že zde působí též další zaměstnankyně s odborným právním vzděláním. O své zdravotní indispozici věděla zástupkyně manželky již dne 27. 3. 2022 a o zařízení případné substituce se mohla pokusit již od pondělního rána, když nemohla spoléhat na to, že soud její žádosti vyhoví. Pokud namítá, že v řízení je ve fázi, kdy by byla substituce pro komplikovanost věci již téměř nemožná, poukazuje soud na skutečnost, že se jednalo o třetí jednání v řízení o rozvod, ve věci proběhly oba účastnické a dva svědecké výslechy a otázky svědkům označených manželem, kteří měli vypovídat pouze k dílčí sporné skutečnosti – jeho tvrzenému alkoholismu, byla schopná klást i při jednání přítomná manželka, která všechny vyslýchané svědky dobře zná. Ze všech uvedených důvodů měl soud za to, že další odročení jednání by bylo neúčelné, a žádost o odročení jednání zamítl. 5. Mezi účastníky bylo nesporné, že jejich manželství bylo uzavřeno dne 23. 4. 2015 před Magistrátem města Karlovy Vary, nenarodily se z něj žádné nezletilé děti a manželé žijí od ledna 2017 každý ve své domácnosti. Nesporným dále učinili účastníci, že příjem manžela činí částku 277.246 Kč a příjem manželky činí minimálně 40.000 Kč měsíčně. Shodným tvrzením účastníků dále odpovídalo (a tedy v rozporu s výsledky dokazování a dalšími skutečnostmi, které v řízení vyšly najevo, nebylo), že manželé udržovali milenecký poměr od roku 1989. Společnou domácnost začali vést po rozvodu manžela (v roce 2009) v letech 2010 – 2011, a to v domě manželky na [část obce]. V lednu 2017 mezi nimi došlo ke konfliktu, po němž se manžel odstěhoval z domu manželky, po několikaměsíční pauze obnovili kontakt a začali docházet na párovou psychoterapii k PhDr. [příjmení], kde se shodli na společném cíli a uzavřeli dohodu ohledně způsobu soužití. Začali vést každý svou domácnost, manželka manžela pravidelně navštěvovala u něho doma, intimně se stýkali, a trávili společně prodloužené víkendy jednou za dva až tři týdny a též dovolené, kdy např. v červenci 2018 navštívili Švédsko, v červnu 2019 Normandii a Bretaň, v únoru 2020 Kanadu. Nemovitosti patřící manželce, a to parcely [číslo] jejíž součástí je stavba sloužící k rekreaci č. e. 9, parcela [číslo] jejíž součástí je rodinný dům [adresa], v obci [obec], katastrálním území Olšová Vrata jsou zatíženy zástavním právem smluvním ve prospěch [právnická osoba] pro dluh původně ve výši 11.400.000 Kč, v současné době ve výši 4.080.000 Kč. 6. Mezi účastníky bylo sporné, zda došlo k ukončení společného soužití již v lednu 2017 či až na přelomu měsíců ledna a února 2021, jaké byly příčiny rozvratu manželství a zda by rozvodem byla manželce způsobena zvlášť závažná újma, příp. existují-li mimořádné okolnosti svědčící pro zachování manželství. 7. K těmto sporných skutečnostem prováděl soud dokazování, na jehož základě má za prokázané, že společné soužití manželů bylo ukončeno v lednu 2021, což vyplynulo částečně již skutečností, které byly mezi účastníky nesporné a dále bylo prokázáno i oběma účastnickými výslechy a výslechem svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], z nichž vyplynul rozsah vzájemných styků obou manželů i v době po lednu 2017. 8. Co se týče příčiny rozvratu manželství tvrzené manželem (odlišná představa manželů o výchově syna manželky, jemuž manželka věnovala příliš svého času na úkor času tráveného s manželem), má soud toto tvrzení za prokázané, a to zejména výpověďmi svědkyně [příjmení], která problematický vztah manžela k synovi manželky označila za jeden ze tří důvodů krize manželství a uvedla, že se tato otázka probírala na každé ze společně trávených dovolených, a svědkyně [jméno] [příjmení], která jako příčinu 80 % – 90 % hádek mezi manželi uvedla, že se matka učila s jejím bratrem a netrávila čas s manželem; o problematickém vztahu mezi manželem a synem manželky zprostředkovaně a o tom, že by mohl být příčinou problémů mezi manželi, věděl též svědek [příjmení]; tato skutečnost pak byla potvrzena též oběma účastnickými výslechy, když i manželka uvedla, že právě její syn byl pro jejího manžela hlavním stresovým faktorem. 9. Co se týče příčin rozvratu manželství tvrzených manželkou, má soud za to, že z provedených důkazů jednoznačně nevyplynulo, že by příčinou rozvratu manželství byla nevěra manžela či domácí násilí. O jediném příp