17 C 188/2022-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z důvodu neuhrazené smluvní pokuty ve výši 13.000 Kč (2 x 5.000 Kč a 2x 1.500 Kč) za nevrácení pronajatých technických zařízení Set-top boxů/CA Modul sériové číslo ACL44DBWACN44WYD a ACG47SNRACT40HLI a přístupových karet [číslo] po skončení smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] z 19. 11. 2020 (k 31. 5. 2021). 3. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 4. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl o žalobě bez nařízení jednání.. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 19. 11. 2020 smlouvu označenou jako Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně (což je zřejmé z citované smlouvy a obchodních podmínek). Na základě této smlouvy žalobkyně poskytovala (v souladu s předmětem podnikání podle výpisu z obchodního rejstříku) žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu a to až do 31. 5. 2021, kdy byla smlouva ukončena. Na základě uvedené smlouvy pronajala žalobkyně žalované výše uvedená technické zařízení 2x Set-top box/CA Modul a předala dvě přístupové karty (převzetí uvedených technických zařízení vyplývalo z formuláře o provedení / převzetí z 19. 11. 2020). Podle čl. 4 4. zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize DIGI TV měla žalovaná povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení, což žalovaná neučinila. Účastníci sjednali ve smlouvě smluvní pokutu 5.000 Kč za nevrácení Set-top boxu a 1.500 Kč za nevrácení přístupové karty. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k dobrovolné úhradě dluhu (jak je zřejmé z předžalobní upomínky a knihy odeslané pošty z 19. 1. 2022). 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Mezi účastníky řízení byly platně uzavřeny Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, ve které si smluvní strany sjednaly smluvní pokuty celkem ve výši 13.000 Kč při nevrácení žalovanou převzatých technických zařízení (tedy za splnění povinnosti, která nebyla plněním práv a povinností při poskytování služeb elektronických komunikací). Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení dvou smluvních pokut po 5.000 Kč a dvou po 1.500 Kč (celkem ve výši 13.000 Kč) a dále právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni lhůtě k zaplacení v předžalobní upomínce (lhůta uplynula dnem 31. 1. 2022). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud posoudil podanou žalobu jako formulářovou. Žalobkyně u zdejšího soudu vede 169 řízení, z nichž asi ½ připadá na exekuční řízení. Srovnání jednotlivých žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) vede k závěru, že jednotlivé uplatněné nároky se liší pouze individualizačními údaji, a tedy k formulaci žalobních tvrzení dochází nepochybně za využití pomoci výpočetní techniky při minimalizaci odborného i administrativního vkladu.