17 C 24/2022-16 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 36.290 Kč z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném pod č. EAN OPM: [číslo], nacházející se pod adresou: [adresa žalované]. 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl o žalobě bez nařízení jednání. 4. Smlouvou ze dne 10. 4. 2020 označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně, má soud za prokázané, že se uvedenou smlouvou žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaná uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby. 5. Žalobkyně žalované vyfakturovala nedoplatek v částce 36.290 Kč za období dodávky od 15. 4. 2020 do 28. 2.2021 se splatností 18. 3. 2021. Žalovaná z tohoto titulu ničeho neuhradila. 6. Žalobkyně vyzývala žalovanou prostřednictvím svého zástupce dopisem ze dne 12. 10. 2021 k dobrovolné úhradě dluhu. Předžalobní výzva byla poštou žalované odeslána dnem 12. 10. 2021 (podle podacího lístku). 7. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. 8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 9. Podle § 2079 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.630 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.452 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36.290 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč. Soud posoudil žalobu jako formulářovou (v souvislosti se stanovením náhrady nákladů řízení). Žalobkyně ve zdejším regionu není dominantním obchodníkem s elektřinou, a proto počet žalob (asi ½ z celkového počtu 136 věcí s účastnictvím žalobkyně), které byly zdejším soudem projednávány, je poměrně nízký. Jinak je tomu však v jiných regionech České republiky (počet odběrných míst, do kterých žalobkyně dodává elektřinu, přesahuje milión). Žaloba je velmi stručná a vychází z velmi jednoduchých skutkových okolností. Kombinace těchto skutečností dovoluje uzavřít o minimalizaci administrativních a odborných nákladů na podání žaloby.