18 C 253/2021-24 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost vydat zařízení specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku a zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty, vše dle smlouvy o poskytování veřejné dostupné služby elektronických komunikací [anonymizováno] [číslo] ze dne 7. 4. 2020 a ve shodě s předávacím protokolem služby z téhož dne. Hodnota zařízení činí 5.000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala po ukončení smluvního vztahu žalobci vypůjčené zařízení vrátit, a to do 7 dnů od ukončení smluvního vztahu. Žalobkyně odstoupila od uzavřené smlouvy z důvodu nehrazení měsíčních plateb, a to dne 10. 3. 2021. Žalovaná tak měla nejpozději do 7. 4. 2021 vrátit uvedené zařízení. K tomu však nedošlo, a to ani po upomínkách. Dle čl. II. Smlouvy, bodu 2.13 se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni smluvní pokutu za porušení smluvní povinnosti vrátit poskytovateli vypůjčené zařízení. K její úhradě byla žalovaná vyzvána upomínkou ze dne 19. 5. 2021 s určením data zaplacení 10 dnů od jejího doručení. Smluvní pokutu žalovaná taktéž nezaplatila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení v ní uvedená nerozporovala. Z listinných důkazů, předložených žalobkyní byl zjištěn skutkový stav popsaný v žalobě. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Podle ustanovení § § 2048 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 719 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč.