18 C 258/2021-46 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z důvodu neuhrazené smluvní pokuty ve výši 6.500 Kč za nevrácení pronajatého technického zařízení [anonymizována dvě slova] Modul sériové číslo [anonymizováno] a přístupové karty [číslo]. 3. Dále žalobkyně požadovala zaplacení částky 5.000 Kč jako smluvní pokuty za nevrácené pronajaté technické zařízení, a to [anonymizována tři slova] sériové číslo [anonymizováno]. 4. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 3.8.2007 smlouvu označenou jako Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací č. 5165500, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy žalobkyně pronajala žalovanému výše uvedené technické zařízení a přístupovou kartu. Podle čl. I. věty první byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč za nevrácení popsaného technického zařízení a 1.500 Kč za přístupovou kartu. Dopisem ze dne 3. 2. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení technického zařízení a k úhradě smluvní pokuty ve výši 6.500 Kč. Účastníci řízení uzavřeli dne 21. 2. 2017 smlouvu označenou jako Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací č. 80003283, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy žalobkyně pronajala žalovanému výše uvedené technické zařízení. Podle čl. I. věty první byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč za nevrácení popsaného technického zařízení. Dopisem ze dne 3. 2. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení technického zařízení a k úhradě smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřea Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, ve které si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu celkem ve výši 5.000 Kč při nevrácení žalovaným převzatého technického zařízení a 1 500 Kč při nevrácení přístupové karty. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení smluvní pokuty ve výši 6.500 + 5000 Kč právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni lhůtě k zaplacení v předžalobní upomínce (lhůta uplynula dnem 15. 2. 2021). 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 868,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 314 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 790 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 850 Kč ve výši 1 018,50 Kč.