11 C 243/2023-47 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto usnesení odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), ve spojení s § 169 odst. 4 o. s. ř. 2. Zletilá žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala proti žalovanému zvýšení výživného na částku 10 000 Kč, stanoveného žalovanému naposledy pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. března 2020, č. j. 0 P 72/2015-112, na částku 2 900 Kč měsíčně, a to s účinností od [datum]. Svůj návrh odůvodnila tím, že byla přijata na vysokou školu mimo své bydliště (v [obec]), tudíž si bude muset hradit ubytování na koleji či pronájem, menzu. Samozřejmě se jí zvýší i celkové výdaje na stravování, dojíždění atd. 3. Účastníci shodně navrhli, aby soud schválil smír ve znění uvedeném ve výroku I. tohoto usnesení. 4. Soud dospěl ve věci k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně po řádném ukončení středoškolského studia na gymnáziu od září roku 2023 studuje bakalářský prezenční studijní program na filozofické fakultě Západočeské univerzity v [obec], připravuje se tedy denním studiem na výkon budoucího povolání a není schopna se sama živit vlastní prací. Jsou to tedy její rodiče, kteří vůči ní mají vyživovací povinnost. O výživném pro žalobkyni (tehdy nezletilou) bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 9. března 2020, č. j. 0 P 72/2015-112, podle něhož se otec zavázal přispívat na její výživu částkou 2 900 Kč do každého 20. dne v měsíci předem k rukám matky s účinností od [datum]. Je nepochybné, že od roku 2020 došlo k zásadní změně poměrů především na straně žalobkyně, která nastoupila od září letošního roku ke studiu na vysoké škole, její potřeby jsou tak razantně navyšovány především výdaji spojenými s tímto studiem včetně dopravy a ubytování v místě studia. Žalobkyně vyčíslila své měsíční náklady v celkové výši 18 090 Kč. Žalobkyně si jako nájemce pronajala bytovou jednotku (pokoj o podlahové ploše 14 m2 vymezený v době [adresa] postaveném na pozemku parc. [číslo] pro obec Plzeň, katastrální území Lobzy u Katastrálního úřadu pro [příjmení] kraj) za účelem užívání k bydlení, výše nájemného bylo dohodnuta ve výši 6 500 Kč měsíčně Co se týče výdělkových poměrů otce žalobkyně, došlo od doby posledního rozhodnutí o výši výživného k jejich změně, nikoli však výrazné. Otec v současné době dosahuje průměrného měsíčního příjmu ve výši cca 26 900 Kč. I v současné době žalovaný nevlastní žádný nemovitý majetek, osobní automobil ani jiné hodnotné movité věci. Co se týče příjmových poměrů na straně matky žalobkyně, matka žalobkyně měla v roce 2022 měsíční příjem 27 000 Kč s tím, že příjem v roce 2023 by měl být obdobný. I na straně matky žalobkyně došlo ke zvýšení výdělkových poměrů (stejně jako na straně otce se však nejedná o výraznou změnu). V současné době matka nevlastní motorové vozidlo ani žádný nemovitý majetek. Žalovaný platí žalobkyni dobrovolně od října 2022 běžné výživné v částce 4 500 Kč měsíčně, tedy nad rámec výživného stanoveného naposledy soudem ve výši 2 900 Kč. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 7. Podle § 99 odst. 1 věty první o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle § 99 odst. 2 věty první o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. 8. Z citovaných ustanovení vyplývá, že nelze schválit smír ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby smír byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6). 9. V posuzované věci se žalobkyně domáhá zvýšení výživného s odůvodněním, že od doby, kdy bylo naposledy soudem rozhodováno o výživném (byla schválena dohoda rodičů), došlo k významné změně poměrů na její straně. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů (k tomu srovnej § 855, § 859 o. z.) volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Soud proto účastníky navržený smír schválil. 10. Součástí smíru je ujednání účastníků o nákladech řízení, a proto o nich soud zvlášť nerozhodoval.